Itálie používá výjimečný stav, zatímco Španělé platí ilegálním imigrantům cestu domů. Italové prý porušují lidská práva. Španělé zase utrácejí velké peníze. Obě země stojí na evropské frontě v boji s ilegálním přistěhovalectvím.
Miriana tráví noci v parku. Přes den stojí shrbená před madridskými obchody a žebrá, píše list Christian Science Monitor. Mladá žena přiznává, že si v Itálii vydělala tímto způsobem více.
V Římě žila rok, ale rozhodnutí přestěhovat se do Španělska prý bylo snadné. „Lidé jsou tu lepší," vysvětluje rumunská Romka lámanou španělštinou. „Nemají v sobě tolik nenávisti."
Jak Španělsko, tak Itálie čelí z evropské sedmadvacítky největšímu náporu přistěhovalců z Afriky. Na Iberském poloostrově jich zachytili na 18 tisíc jen za letošní rok, na Apeninském o šest tisíc méně. Obě vlády vědí, že přistěhovalectví je potřeba urychleně omezit. Jejich způsoby k dosažení kýženého cíle se však liší.
Zatímco Španělsko balancuje mezi velkým omezením imigrace a lidskými právy, Itálie používá výjimečný stav a vojsko. Dokonce nařídila sčítání Romů a jejich „katalogizaci" pomocí biometrických dat. Rada Evropy tato opatření ohodnotila jako xenofobní.
„Španělská vláda má velmi striktní politiku," říká Roberto Malini, prezident humanitární organizace EveryOne. „Italové vyznávají politiku zastrašování. Záměrem je vystrašit přistěhovalce tak, aby odjeli domů a řekli svým krajanům, že Itálie není pro cizince dobré místo."
Itálie: výjimečný stav
Italský parlament nedávno schválil zákon, který upřesňoval postavení nelegálních imigrantů. Ti z nich, kteří budou usvědčeni ze zločinu, můžou zůstat za mřížemi až o třetinu déle než Ital odsouzený za stejnou věc. Také majetek pronajatý ilegálnímu přistěhovalci může být podle nového zákona zkonfiskován.
To trápí hlavně humanitáře. „V identifikačních centrech, kde zadržují hlavně Severoafričany často čelí imigranti ponižování a násilí," říká Malini. „Ale nejsou v postavení, že by si mohli stěžovat, protože budou vyhoštěni."
V posledních měsících se však oko italské společnosti zaměřilo hlavně na rumunské Romy. Většina z nich přišla na Apeninský poloostrov poté, co se v roce 2007 stali občany Evropské unie. V tisku se objevily titulky jako „Invaze nomádů" a podobné, což jen přiživilo protipřistěhovalecké nálady.
Vláda premiéra Silvia Berlusconiho schválila 25. června dekret, který dovoluje exekutivě použít armádu k monitoringu šestnácti center pro zadržování imigrantů. Další tři tisíce vojáků mělo být nasazeno na potírání zločinnosti v některých městech. Podle různých průzkumů připisovali Italové kriminalitu na vrub přistěhovalcům.
V červenci navrhla pravicová Liga severu legislativu, která měla zakázat například čínské restaurace v centrech měst. Prý jsou nekompatibilní s historickým kontextem.
Španělsko: mezi lidskými právy a tvrdým zákrokem
Přistěhovalci tvoří téměř devět procent obyvatel Španělska. Přesto premiér José Luis Rodríguez Zapatero překvapil na začátku svého druhého funkčního období obrátkou a nastolením tužší imigrační politiky.
V červnu, přesně tři roky po masové legalizaci 750 tisíc lidí bez dokumentů, vyjádřil podporu direktivě EU o návratu ilegálních imigrantů. Ta je dovoluje zadržet až na 18 měsíců, a pokud jsou deportováni, zakazuje další vstup do země.
Zapaterův nový ministr práce Celestino Corbacho tváří v tvář téměř jedenáctiprocentní nezaměstnanosti nabídl plán: platit ilegálním přistěhovalcům návrat do jejich zemí.
V Katalánsku zase přišli s iniciativou oddělit děti „nelegálů" ve školách tak, aby se dokázaly lépe přizpůsobit a později integrovat do normálního vzdělávacího systému.
Španělská vláda vydává velké prostředky na ochranu svých břehů před loděmi, které jsou přeplněné uprchlíky. Hodně časté jsou i deportace, ale systém se opět nelíbí organizacím, které za práva imigrantů bojují.
Antonio Abad, generální tajemník Španělského výboru pro pomoc uprchlíkům (CEAR; Comisión Española de Ayuda al Refugiado), tvrdí, že zvýšené monitorování marockého a mauritánského pobřeží situaci jen zhoršuje: „Lidem, kteří potřebují ochranu nejvíc, to život jen ztěžuje." Abad je i proti repatriační direktivě EU. „Když omezíte práva jedné osoby, omezíte celou společnost," vysvětluje svůj postoj.
Foto: Profimedia, archiv
