Evropská armáda: co si pod ní představit? Kdo by ji vedl?

Po brexitu se rozběhla intenzivní diskuse o vytvoření armády EU, vyslovili se pro ni mimo jiné taky český prezident a premiér. Sen o společném evropském vojsku je dnes blíž, než kdykoliv jindy.

Evropská armáda je jako přízrak - objeví se čas od času, když kontinent cítí největší ohrožení. Přitom ani nikdo pořádně neví, co si pod ní představit. Volání po společném evropském vojsku se začalo se zvlášť velkou intenzitou ozývat po Brexitu. Naposledy s iniciativou přišli dva státníci sice z jednoho regionu, ale odlišných částí politického spektra: sociálnědemokratický český premiér Bohuslav Sobotka a jeho křesťansko-konzervativní maďarský protějšek Viktor Orbán. Oba se o ní zmínili na summitu Visegrádské čtyřky ve Varšavě, za přítomnosti německé kancléřky Angely Merkelové.

Nespoléhat na Američany

Ještě dlouho po pádu komunismu ale nadále řešili problémy na kontinentě Američané. Bylo tomu tak za balkánských válek začátkem 90. let, při bombardování Jugoslávie a vzniku Kosova na jaře 1999. O společné evropské armádě se začalo seriózně mluvit od března 2007, kdy tuto myšlenku vzkřísila na oslavách 50. výročí vzniku EU v Berlíně kancléřka Angela Merkelová. Je pravda, že od té doby se EU činí daleko víc, než před tím. Od roku 2003 EU uskutečnila 37 misí s cílem uklidnit nebo monitorovat bezpečnostní situaci, mezi nimi například vojenské operace v Mali (2013), ve Středoafrické republice (2013) nebo pozorovatelskou misi v Gruzii (2008).

Z valné části tu však jde o zásahy ve frankofonní Africe, kde se dlouhodobě angažuje Francie, teprve v posledních letech začala ke svým vojenským akcím zvát mezinárodní partnery. Už existující vojenskou silou EU jsou pak od roku 2005 takzvané Bojové skupiny, (Battlegroups EU). Jde o jednotky vyčleněné pro mezinárodní operace EU z armád členských zemí. V pohotovosti jsou vždy dvě battlegroups, každá zhruba o síle jednoho pěšího praporu o počtu 1500 lidí.

Bojové skupiny mohou například podnikat operace k zabezpečení míru, zabezpečovat evakuaci nebo uzavřít hranici před uprchlíky. V roce 2005, když koncept vznikal, se počítalo s rozmístěním do deseti dnů od rozhodnutí rady EU a možností působení v šesti tisíci kilometrovém okruhu od Evropy kromě polárních oblastí. I když bylo jejich nasazení už na spadnutí třeba v roce 2008 v Kongu nebo 2011 v Libyii, nikdy k němu nedošlo, a to ani později za uprchlické krize. Ačkoli vojáci věnovali přípravě mnoho úsilí, k vyslání je nutný souhlas všech členských zemí a osmadvacítka se k němu nikdy nerozhoupala, Pověst bojových skupin je proto pošramocená a i když de tak stalo neprávem, je jasné, že jejich koncept je třeba nahradit něčím hlavně legislativně pružnějším.

Německo jedničkou

Zcela novou sílu pak nabralo volání po společné armádě po britském referendu, které se vyslovilo za odchod z EU. Souvisí to jednak s pocitem ohrožení, tak i se snahou části evropského politického spektra Unii zesílit centralizovat. "Lidé v dobách světových krizí očekávají společnou bezpečnostní a zahraniční politiku. Cílem musí být společná evropská armáda. Je přece nesmysl, aby si každý stát držel stejné kapacity," řekl německý vicekancléř Sigmar Gabriel. Brexitem také padla jedna velká překážka evropské armády - odpor Británie, která se vždy stavěla proti vytváření obranných struktur jiných než NATO.

Zatímco Francie by ráda pokračovala hlavně v péči o své někdejší kolonie v subsaharské Africe, jasnou ambici postavit se do čela Evropy vidíme v případě Německa. "Naše země chce vstoupit rychle, rozhodně a podstatným způsobem jako vedoucí složka do mezinárodních debat, aby převzala odpovědnost a předpokládané vedení," píše se v Bílé knize ministerstva obrany. Dá se proto čekat, že Německo v příštích letech ještě výrazně posílí svůj politický vliv a pozice vojenské jedničky ho vynese do zřetelné role jedničky evropské. Otázkou je, jak se s tím němečtí politici i společnost naloží a zda zůstanou věrní demokratickým ideálům stejně příkladně, jako dnes...

A jak by taková evropská armáda měla vypadat? "Rozhodně nejde o nahrazení národních armád společným projektem ozbrojených sil EU," píše v časopise Vojenské rozhledy Milan Kubeša z Univerzity obrany v Brně. Každý stát by měl vojsko určené k plnění úkolů na svém území, které by mohlo být v případě ohrožení zmobilizováno do podoby domobrany. Jiné jednotky, byť umístěné třeba ve stejných kasárnách, by už však podléhaly velení EU.

* Jak konkrétně by mohlo evropské vojsko vypadat, kdo by v něm mohl sloužit? *

* Jaké by vojáci měli podmínky? A podle jakých pravidel by bylo nasazováno?

* Některé "evropské" jednotky vznikají už dnes - jsou předzvěstí společného vojska?

* Jaké pokusy vytvořit mnohonárodní jednotky tu byly v minulosti?

* Jakým rizikům dnes čelí Evropa?

ODPOVĚDI NA TYTO OTÁZKY A CELÝ TEXT ČLÁNKU NAJDETE V AKTUÁLNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, VYCHÁZÍ V PONDĚLÍ 5. ZÁŘÍ 2016.