V hlavní francouzské opoziční straně to vře. V době, kdy se zdálo, že se situace v Unii pro lidové hnutí (UMP) po podzimních volbách předsedy uklidnila, vzbudil novou vlnu emocí François Fillon. Bývalý premiér oznámil, že chce v roce 2017 kandidovat na prezidenta.
Fillon svůj úmysl oznámil po převzetí prestižního vyznamenání v Japonsku. "Budu kandidovat, ať se bude dít cokoliv," prohlásil poté, co mu císař Akihito předal Řád vycházejícího sluce.
Fillon tak s velkým předstihem potvrdil spekulace o tom, že se zapojí do stranických primárek, které UMP uspořádá vůbec poprvé a jež se budou konat v roce 2016. Fillonův krok se sice očekával, jeho načasování ale jeho spolustraníky pořádně překvapilo. Většina stále považuje za nejlepšího kandidáta exprezidenta Nicolase Sarkozyho.
"Fillon je číslo dva. Může jít proto Sarkozymu, bude pro něj ale těžké přimět lidi, aby zapomněli na to, že mu pět let dělal premiéra," řekl jeden ze členů UMP rozhlasové stanici RTL.
"Zajímá ho víc jeho kariéra, než to, co se děje ve Francii," opřel se do Fillona zástupce poslanec Patrick Balkany, který je (možná i pro svůj maďarský původ) blízký Sarkozymu.
Deník Le Figaro označuje kromě Fillona a Sarkozyho za možné kandidáty mimo jiné exministra Xaviera Bertranda, někdejšího premiéra a ministra Alaina Juppého, kandidátku na pařížskou starostku Nathalii Kosciusko-Morizetovou a také Jeana-Françoise Copého.
Právě posledně jmenovaný porazil na podzim Fillona v boji o předsedu UMP. Na rozdíl od Fillona dopředu avizoval, že pokud by Sarkozy opět kandidoval, do boje by se nazapojil. Na Fillonovo rozhodnutí však alespoň navenek reagoval smířlivě.
"Nepřekvapilo mě to. Rok 2017 je ale daleko. Nyní se jako lídr UMP soustředím pouze na jednu věc a tou je připravit ji na komunální volby. Jestli chceme vyhrát ve volbách prezidentských, musíme v nich příští rok uspět," řekl suše.
59letý Fillon byl francouzským premiérem v letech 2007 až 2012. Předtím působil ve funkcích ministra sociálních věcí a později školství. Se Sarkozym podle svých vlastních slov během svého premiérství v mnohém nesouhlasil, mimo jiné se lišili v názorech na řešení ekonomické krize a posun UMP doprava, jehož cílem bylo přebrat voliče krajně pravicové Národní fronty.
