Zhruba 11 tisíc děl od půltřetího tisíce umělců zdobilo v letech 1937 až 1944 Velké výstavy německého umění (GDK), které inicioval Adolf Hitler. Byl to jeden z oblíbených vůdcových projektů. Dlouhá desetiletí po válce nebylo možné tato díla znovu spatřit, očím veřejnosti byla prezentována jen výběrově a příležitostně.
Nyní jsou všechna k vidění na fotografiích na webu.
Umění bylo v nacistickém Německu více či méně "věcí šéfa". Ostatně, dříve než jeho politika proměnila Evropu v trosky a prach, snažil se Hitler zpočátku prosadit jako malíř. Nijak úspěšně.
Vůdce nenáviděl modernu, a aby ukázal, jaké umění odpovídá duchu třetí říše, položil v říjnu roku 1933 v Mnichově základní kámen Domu německého umění, navrženého Paulem Troostem v duchu martiálního klasicismu.
Obří stavba se otevřela veřejnosti 18. července 1937 - přišly desítky tisíc lidí, jež čekal třídenní slavnostní program.
V úvodní slavnostní řeči führer opět napadl "modernu" a zdůraznil, že národněsocialistické Německo chce znovu "německé umění", a toto musí být a bude jako všechny tvůrčí hodnoty lidu věčné. Vytvořil tak základy mýtu o takzvaném umění nacionálního socialismu, jež ale jako takové ve skutečnosti nikdy neexistovalo. Přinejmenším ne, pokud jde o jednotný styl či motivy.
Hitlerem otevřená Velká výstava německého umění (Große Deutsche Kunstausstellung; GDK) se uskutečnila v letech 1937-1944 celkem osmkrát. Na výstavách se objevovaly hlavně malby, grafiky a sochy. Tematická skladba děl měla do jisté míry i propagandistický záměr.
Kromě běžných portrétů, krajin, rustikálních témat, aktů či mytologických scén zde byly značně zastoupeny politické a vojenské náměty jako portréty nacistických vůdců, díla odrážející životní realitu nacismu, vyobrazení vojáků či válečné výjevy. Podle expertů mělo ale cíleně propagandistické motivy nejvýše 15 procent vystavovaných děl.
Celkem se jich na GDK objevilo přes 11 tisíc od přibližně dvou a půl tisíce umělců - dnes už většinou zapomenutých. Přibližně šest tisíc artefaktů našlo kupce, u tisíce z nich to byl sám Hitler.
Všechny práce je nyní možné spatřit na webové adrese http://www.gdk-research.de/db/apsisa.dll/ete. Na vytvoření databanky se podílely tři významné německé kulturní a historické instituce.
Definitivně tak končí letité diskuse z minulosti, zda je tyto jedovaté výtvory z časů nacismu vhodné představovat veřejnosti. Jak poznamenávají některá německá média, internetová databanka podobné debaty elegantním způsobem ukončuje.
Přístup k umění z doby třetí říše databanka dále demokratizuje a přispívá k jeho odtabuizování. Že někdo musí být před tímto uměním chráněn, tomu dnes už stejně nikdo nevěří. Lze se o tom přesvědčit už několik minut poté, co se zvídavý člověk začne databankou pohybovat.
