Od 13. srpna roku 1961 začala v Berlíně vyrůstat zeď, jakou dosud dějiny nepoznaly. Brutální, lidmi opovrhující dílo. Pro režim NDR byla ale úspěchem a Západ ho spíše uvítal.
Když se Berlíňané 13. srpna před padesáti lety probudili do krásné neděle, s údivem zjistili, že za jedinou noc se svět změnil. Za pouhých pět hodin, akce začala v 1.05, vybudovalo asi třicet tisíc mužů provizorní hranici kolem východní části města. V první fázi šlo o ostnatý drát, který od sebe rozdělil nejen krajany a sousedy, ale i rodiny, milence, rodiče a děti - na dalších třicet let. Hranice začala zažívat dramata, která pokračovala desítky dalších let.
Starosta Západního Berlína a kandidát na kancléře Willy Brandt se ihned vrátil z volební kampaně v SRN a apeloval na západní spojence, aby poslali do Západního Berlína vojenské posily a nenechali se Východem vláčet. Ale Západ nic neudělal. Americký prezident John F. Kennedy tehdy jachtařil a omezil se na diplomatický protest. Zeď podle něho nebyla příjemným řešením, ale tisíckrát lepším než válka.
Podobně reagovaly Paříž a Londýn. Britský premiér Harold Macmillan právě střílel kachny ve Skotsku a reagoval spíše potěšeně než rozhořčeně. Západní mocnosti považovaly stavbu zdi za stabilizační prvek a základ uvolnění mezi Východem a Západem.
Riskovat kvůli Berlínu větší konflikt se Sovětským svazem? Ne.
Spolkový kancléř Konrad Adenauer přijel do Berlína až dva týdny po zahájení stavby zdi. Byl to jeden z nejostudnějších činů jeho politické kariéry.
Ostatně sovětské a východoněmecké vedení v čele s Nikitou Chruščovem a Waltrem Ulbrichtem se předem na Západě ujistilo, že mu stavba zdi projde. Kennedyho důvěrník, demokratický senátor James W. Fulbright, 30. července v televizi vyjádřil názor, že východní Němci mají právo hranice v Berlíně uzavřít.
Krátce před půlstoletým výročím zahájení stavby zdi vyšla v Německu kniha Bez zdi by byla válka od Heinze Keßlera a Fritze Steletze. Oba zástupci nejvyšší vojenské hierarchie NDR, prvně jmenovaný byl i ministrem obrany, se snaží ze svého pohledu analyzovat politickou a vojenskou situaci roku 1961.
A předkládají neotřelou tezi, že východní Berlín a Moskvu dotlačil ke stavbě zdi Západ. Oba generálové proti sobě popudili část historiků i oběti komunistického režimu NDR.
Jen vedlejší roli hraje pro Keßlera a Steletze hlavní důvod vzniku zdi - útěky občanů NDR na Západ. Do roku 1961 jich odešlo až 2,9 milionu. NDR byla před kolapsem, hrozilo, že lidsky vykrvácí. Z tohoto pohledu byla zeď pro rudé úspěch. Stát se stabilizoval a od roku 1963 se začala zlepšovat i jeho hospodářská situace.
|
Berlínská zeď - symbol rozdělení Evropy |
|
Začalo to ostnatým drátem a plotem. V dalších letech se hranice mezi západní a východní částí Berlína postupně stala komplexem zdí, ostře hlídaných a zesílených plotů, strážních věží, zátarasů a nejrůznějších pastí. Berlínská zeď začala vyrůstat krátce po půlnoci 13. srpna 1961 na rozkaz šéfa strany a státu NDF Waltera Ulbrichta. Byla dlouhá 155 km (z toho 45 km napříč Berlínem). Občané NDR ji zbořili 9. listopadu 1989. Na zdi zahynulo celkem 136 lidí, mezi nimi i ti, kdo přes ni nechtěli uprchnout na Západ (údaj Zentrum für Zeithistorische Forschung Potsdam). Údaje se ovšem liší podle výzkumníků (grafika níže oobsahuje protio jiná čísla). Šlo hlavně o muže mezi 16 a 30 lety věku. Více než polovina obětí přišla o život v prvních pěti letech existence zdi. |
