Pošmourné ráno vůbec nedává tušit, že patnáctého února se v Srbsku dějí dvě veledůležité věci. Staronový a proevropsky laděný prezident Boris Tadić bude inaugurován podruhé do úřadu prezidenta Republiky Srbské a kosovský premiér Hashim Thaçi by měl ohlásit datum vyhlášení nezávislosti Kosova, odbojné jihosrbské provincie.
FOTOGALERIE ZDE
Zima, šeď a prázdné ulice. Tak vypadá sváteční Bělehrad patnáctého února ráno. Srbové dnes slaví státní svátek. Ale na velké juchání to někdejším hlavním městě Jugoslávie nevypadá.
Opuštěné ulice, sem tam projede nějaké auto. Připomíná to spíše zákaz vycházení. Nikde nikdo. Až kolem desáté nám paní Irina osvětluje, že prý je dneska sice státní svátek, ale všichni budou pěkně doma v teple.
Počasí je totiž skoro stejně mrazivé jako odpověď Iriny na otázku, jestli se jí chce vůbec něco slavit, když se bude Kosovo vyhlašovat samostatnost. „Je to nezávislost Spojených států a Evropské Unie. A je to ostuda, Kosovo nesmí dostat nezávislost. My to nedovolíme."
Jednadvacetiletý Tomislav Maximović to ale vidí jinak. Podle něj se složitá kosovská otázka řešitelná jen udělením samostatnosti odbojné provincii. Sto tisíc kosovských Srbů je jen jako kapka v albánském moři. „Musíme je prostě nechat jít, je to přirozený vývoj. Nemá cenu je proti jejich vůli držet," říká Tomislav.
Ultranacionalisté netáhnou
Pohled mladých lidí je většinou podobný. Už se jim nechce dál Kosovce do něčeho nutit. Ať si prý dělají co sami uznají za vhodné. „Je to generační rozdíl. Žili prostě příliš dlouho v komunismu a neumí vnímat věci jinak," podotýká Tomislav.
Přestože na hlavním bělehradském Náměstí republiky, kde stojí budova parlamentu, prochází jen pár lidí, už od rána tu vyhrává z reproduktorů, připevněných na stařičké dodávce, hodně hlasitá folklórní hudba. Nápěv se opakuje a srdcem Bělehradu zní „Kosovo, Kosovo". Sraz tu má dost zanedbaný hlouček ultranacionalistů, ale o jejich demonstraci nemá nikdo zájem.
Nad jejich hudbou se pozastavuje i poslanec Ognjen Mihajlović, jenž se přišel zúčastnit slavnostní inaugurace staronového prezidenta Borise Tadiće. „Nevíte kdo to je? Vždyť hrají i ruskou hudbu. To je děsné," stýská si. Ačkoliv byl zvolen za Srbskou radikální stranu, jeho názory příliš extremistické nejsou.
„Jsme si jistí, že nezávislost vyhlásí v neděli, ale co máme dělat. Zardousit je nechceme," naráží Mihajlović na plánované hermetické uzavření hranic, které má přijít ihned po vyhlášení nezávislosti Kosova. Má přijít ekonomická blokáda a další tvrdá opatření.
V těsné prezidentské volbě pravicový poslanec stál za poraženým kandidátem Nikolićem, ale vypadá to, že mu porážka jeho kandidáta příliš nevadí. „V parlamentu jsme se konsensuálně shodli, že budeme proti nezávislosti Kosova." Na závěr prohlašuje, že Srbsko bude kosovský problém řešit mírovou cestou: „Máme tu demokracii, budeme jednat, Silové řešení není na pořadu dne,"
Zase ti Američané
Za současnou situaci on a ani většina Srbů neviní Kosovce, ale Američany a Evropskou Unii. Ultranacionalistický řečník na druhé straně náměstí halasí o prohnilém Schengenu a Spojených státech. I Mihajlović přispěl se svou troškou na antiamerický mlýn: „My jsme chtěli jednat s Albánci, Makedonci i Černohorci, ale vždycky se do toho připletli ti Američané a pokazili to."
Mihajlović odchází na prezidentskou slavnost a za pár chvil přijíždí hlava Srbska, Boris Tadić. Ani nezamává svým stoupencům, vlastně nemá komu. Před budovu parlamentu se totiž přišla podívat jediná žena. Jinak jsou na místě jen novináři a pár turistů s kufry.
Srbský prezident pak rychle stoupá po rudém koberci do schodů sněmovny, snad aby nemusel dál poslouchat patetické výkřiky o Kosovu, které se nesou z protilehlého rohu Náměstí republiky. Žádné projevy nadšení neprovázely Tadiće ani při odjezdu z parlamentu. Zdálo se, že Srbsko čeká na něco jiného a někde jinde. Jak se bude vyvíjet situace v Kosovu.
Jiný svět
Vyrážíme z šedivého a zamračeného Bělehradu směrem k hranicím Kosova. Na nich nás, kromě sněhové bouře, překvapí usměvaví kosovští policisté s kolegy z mise OSN. Napětí, které bylo v Bělehradu téměř hmatatelné, tady jakoby mizí.
Policisté se ptají odkud jsme. Za posledních pár hodin tu měli Němce, Švýcary, Poláky a další. Do jihosrbské provincie tudy projelo prý třicet novinářských aut. Nezávislost si nikdo nechce nechat ujít.
A co by si přáli strážci, prozatím jen vnitřní, hranice? „Aby už mi skončila tahle dvanáctihodinová směna na mraze," řekl jeden z policistů.
Na nezávislost je v Kosovu již všechno připraveno. Benzínové pumpy, obchody i domy zdobí albánské, americké i britské vlajky. Často je vidět i evropská standarta s dvanácti žlutými hvězdami.
Každý hovoří o neděli. V neděli to přijde. V neděli budeme mít konečně nezávislost.
Foto: Jan Schejbal
