Osoba, která se rozhodne změnit pohlaví, nemůže být nucena zrušit své manželství, aby získala nárok na starobní důchod. Ve svém verdiktu to konstatoval Soudní dvůr Evropské unie, který řešil případ ženy z Británie, kterou britské úřady kvůli setrvání v původním manželství po změně pohlaví nepovažovaly pro určení důchodového věku za ženu.
Britka vystupující ve verdiktu pod iniciály MB se narodila v roce 1948 jako muž a v roce 1974 rovněž jako muž uzavřela manželství se ženou. Operativní změnu pohlaví podstoupila v roce 1995. V roce 2008 dosáhla MB důchodového věku 60 let, proto si požádala o starobní penzi. Úřady jí ale žádost zamítly, protože ji pro určení důchodového věku nepovažovaly za ženu, neboť neměla konečné osvědčení o uznání změny pohlaví. To by podle britské právní úpravy získala až poté, co by bylo zrušeno její manželství. MB si ale s manželkou přejí svazek z náboženských důvodů zachovat.
MB, která by jako muž dosáhla důchodového věku v 65 letech, se odmítla s postupem britských úřadů smířit a rozhodnutí jako diskriminační napadla u britských soudů. Nejvyšší soud Spojeného království se v rámci řešení případu obrátil na Soudní dvůr EU, zda byl postup britských úřadů v souladu s unijní směrnicí, která v oblasti sociálního zabezpečení včetně starobního důchodu zapovídá diskriminaci na základě pohlaví.
"Soudní dvůr shledal, že britská právní úprava představuje přímou diskriminaci na základě pohlaví, a je proto směrnicí zakázána," uvedl unijní soud.
