O slabých Češích aneb Kdo zachrání unii

Propad evropské ekonomiky se ne a ne zastavit. Řadou zemí začínají zmítat sociální bouře. A zřejmě bude ještě hůř. České předsednictví nad Evropskou unií ale není podle některých médií, zejména těch francouzských, v těchto kritických dobách vidět a slyšet.

A tak prý bude do hry opět muset vstoupit francouzský prezident Nicolas Sarkozy, jehož velkou předností v minulém půlroce bylo, že neuběhl týden, aby nesvolal summit k té či oné krizi. Bohužel se krize, zejména ta ekonomická, i navzdory této aktivitě prohlubuje.

Nyní se francouzští komentátoři pozastavují nad tím, že česká vláda, nyní stojící v čele unie, nedělá to, co by měla. Tedy, že ve slabých dobách neprokazuje potřebné silné vedení. A právě jeho nedostatek vyčítají nejen Česku, ale i Evropské komisi José Barrosa.

Ostré výtky na adresu Prahy jsou i nejsou opodstatněné. Pravda je, že co se ekonomické krize týče, Češi aktivitou příliš nesrší. Zatím jediným českým příspěvkem bylo schválení nezávazného dokumentu, jenž vyzývá ke zdrženlivějšímu zadlužování veřejných financí, protože jednou je budou muset další generace uhradit. Ne všude má ale tento postoj podporu, čím dál více sektorů natahuje ruce po finanční podpoře ze strany státu. Jen pár dní nato německá vláda schválila mnohamiliardovou injekci do své ekonomiky.

Liberálně založená česká vláda na druhou stranu nerada slyší neustálé volání po výrazném svázání trhu nejrůznějšími regulemi, a proto je sotva bude sama navrhovat.

Češi nejsou také slyšet možná i proto, že pro koordinátora českého předsednictví, vicepremiéra pro evropské záležitosti Alexandera Vondru, nejde o nejsilnější oblasti. Alespoň takový byl dojem některých zahraničích novinářů, kteří s ním zkraje předsednictví v Praze diskutovali. Ministr financí Miroslav Kalousek zase nemluví cizí řečí, do Bruselu se mu moc jezdit nechce, natož organizovat mimořádná jednání.

Pravdou také je, že Česko není členem eurozóny, což oslabuje jeho roli. Pak se ale kritika z Paříže týká spíše současného předsedy zemí, v kterých se používá euro, a tím je lucemburský premiér Jean-Claude Juncker. Sarkozymu Juncker příliš nesedí, i proto už koncem loňského roku navrhoval, že by se mělo zavést jakési permanentní, rozuměj francouzské, vedení nad eurozónou.

Lidé obvykle potřebují vidět, že politici jen nesedí nečinně s rukama v klíně. Tradiční hybatelé Evropské unie mají zjevně větší potřebu jednat než Češi. Německá kancléřka Angela Merkelová a francouzský prezident Sarkozy chtějí svolat další mimořádný summit k ekonomické krizi. Merklová hodlá sezvat Británii, Německo, Franci Itálii, zbytek unie by reprezentovalo Česko, a zástupce Evropské centrální banky do Berlína, aby projednali společnou strategii. Kancléřka si od toho slibuje dohodu o nových ekonomických principech.

Sarkozy pro změnu volá po novém summitu zemí eurozóny.

V kritických komentářích na adresu české vlády ale obvykle chybí důležité B. Tedy, co by mělo Česko podniknout, aby světová ekonomika zase rostla a v budoucnu nebyla zaskočena podobným výkyvem. Podobně mdle a bezobsažně skončilo světové ekonomické fórum v Davosu. Text ekonomického deníku The Financial Times to shrnul slovy: „Přišli, debatovali a odjeli jen s málo nápady, jak uspořádat svět po krizi."

Jednoznačný lék na současné bolesti zatím vynalezen nebyl. Uvidíme, s čím vyrukují Merkelová či Sarkozy.    

Foto: AP a Reuters