UMP: Kolaborant Kouchner šíří čínskou propagandu

Francouzský ministr zahraničí Bernard Kouchner, kdysi známý humanitární aktivista a horlivý stoupenec takzvaného práva na humanitární intervenci, znovu vyvolal zklamání a hněv svých někdejších levicových přátel, a nejen jich.

Tentokrát opatrným postojem k myšlence bojkotu olympiády v Pekingu nebo jejího zahajovacího ceremoniálu kvůli represím čínských úřadů vůči Tibeťanům. Na jeho hlavu se snášejí obvinění, že vyměnil své zásady za lesk salonů proslulého ministerského paláce na pařížském nábřeží d´Orsay.

Kouchner sice jako jeden z prvních nadhodil možnost bojkotu zahajovacího ceremoniálu, ale vzápětí couvl a k myšlence se znovu vrátil, teprve když prezident Nicolas Sarkozy řekl, že ohledně olympiády nevylučuje žádnou možnost. Bojkot olympiády jako takové Kouchner nadále odmítá s poukazem na to, že to nežádá ani tibetský duchovní vůdce dalajlama. "Nebuďme tibetštější než Tibeťané," prohlásil.

V rozhovoru pro dnešní vydání deníku Libération ale také řekl, že "je potřeba chránit určité ekonomické zájmy", což neodpovídá jeho postojům z dob, kdy byl "pouhým" humanitárním aktivistou.

Útoky zprava i zleva

Právě to mu vytýkají někteří jeho bývalí kolegové ze Socialistické strany, ze které vzešel a která ho ovšem vyloučila, když se dal do služeb pravicového prezidenta. "Bernarde, odlož svou rezervovanost! Kam se poděla ta zapálená a správná slova, která jsi pronášel?" obrátil se na něho někdejší ministr Jack Lang, který s ním byl ve vládě socialistického premiéra Lionela Jospina. Předseda poslanecké frakce socialistů Jean-Marc Ayrault zase prohlásil, že Kouchner "zapomněl na všechny své zápasy" a "zcela se zamotal do oficiálního hábitu".

Kupodivu nejprudší útok přišel z řad pravicového vládního Svazu pro lidové hnutí (UMP), jehož poslanec Lionnel Luca označil Kouchnera rovnou za "kolaboranta", který šíří "čínskou propagandu".

"Nepřijímám žádné lekce," odpověděl na to Kouchner v Le Parisienu a dodal, že ty, kteří ho kritizují, "nebylo v uplynulých čtyřiceti letech na poli lidských práv moc vidět".

Ve Francii je zahraniční politika tradičně hájemstvím prezidenta a ministr zahraničí má spíše roli vykonavatele. Předpokládá se, že oba mají shodné představy.

Sarkozy ale Kouchnera zcela odstavil v záležitosti bulharských zdravotních sester a lékaře vězněných v Libyi, bez jeho vědomí poslal svého důvěrníka do Sýrie, obviňované přitom ze zasahování v Libanonu, a pozval do Paříže libyjského vůdce Muammara Kaddáfího, obviňovaného z rozsáhlého porušování lidských práv. Jen v tomto posledním případě dal Kouchner najevo určitý nesouhlas, ale velmi opatrně.

Polykač žab Kouchner

Umírněně levicový Libération to nazval "polykáním žab", na dnešní obálce vznesl palcovým titulkem otázku "K čemu je Kouchner?" a v komentáři napsal, že ve věci lidských práv se od něho čeká víc.

Sarkozy vzal Kouchnera (a dalšího nyní už bývalého socialistu Jeana-Marie Bockela) do vlády, aby ukázal, že je otevřený vůči jiným politickým sektorům; veřejně nepřiznaným cílem této operace bylo také způsobit socialistům vnitřní potíže. V případě Kouchnera přitom využil jeho zjevné touhy být v popředí scény, což mu za socialistické vlády nebylo dopřáno.

Kouchner také v rozhovoru pro Libération nepřímo potvrdil, že v zájmu setrvání ve vládě je ochoten z lecčeho slevit. "Žádný ministr zahraničí nemůže říkat, co chce, a zůstat ve funkci déle než týden. Ministr zahraničí nemůže mít tutéž svobodu (jako humanitární aktivista), leda by druhý den odstoupil," řekl. Zůstává prý ale bojovníkem za lidská práva a říká: "V den, kdy zjistím, že je to (ve vládě) nesnesitelné, bude třeba, abych odešel."

Foto: AP, Reuters