Druhá světová válka se označuje za největší i nejkrvavější konflikt v dějinách lidstva. Podle odhadů historiků si konflikt vyžádal na 60 milionů lidských životů. K ukončení konfliktu v Evropě a porážce nacistického Německa došlo přesně před 75 lety. Kdo stál v jeho čele, kdo s ním spolupracoval a kdo naopak bojoval proti nim? Podívejte se na krátký přehled nejdůležitějších politických osobností druhé světové války.
Charles de GAULLE (1890-1970)
Profesionální voják, jako důstojník se účastnil i první světové války. V červnu 1940 odmítl kapitulaci a emigroval do Anglie, kde založil výbor národního osvobození. V letech 1943 až 1946 byl předsedou exilové, poté prozatímní vlády. Do politiky se vrátil v roce 1958 jako premiér a zavedl v zemi prezidentský systém. Jako prezident (1959-1969) ukončil válku v Alžírsku (nezávislost poskytl i dalším koloniím). Usmířením se západním Německem položil základy evropské integrace. Prosazoval vojenskou nezávislost Francie (zahájil její atomový program a vystoupil z vojenských struktur NATO).
Mičinomija HIROHITO (1901-1989)
Japonským císařem se stal v roce 1926. Deset let nato uzavřel pakt s Německem, na jehož straně v prosinci 1941 vstoupilo Japonsko do války. Během ní se vojáci císařské armády dopustili mnoha zločinů, poválečnému zúčtování se ale členové císařské rodiny, na rozdíl od mnoha politiků i vojáků, vyhnuli. V lednu 1946 se Hirohito na nátlak USA vzdal božského titulu "syn slunce" a stal se tak prvním "občanským" císařem Japonska. Tento krok přinesl zemi radikální obrat a pomohl ji přeměnit v průmyslovou velmoc západního typu. V čele Japonska nakonec Hirohito stál až do své smrti v roce 1989, kdy ho vystřídal jeho syn Akihito.
Adolf HITLER (1889-1945)
Nacistický diktátor, který rozpoutal druhou světovou válku a způsobil smrt desítkám milionů lidí. Říšským kancléřem se stal v lednu 1933 poté, co jeho Nacionálně socialistická dělnická strana Německa (NSDAP) vyhrála volby. V březnu 1933 byl vydán takzvaný zmocňovací zákon, opravňující vládu k vydávání norem bez jakéhokoli zásahu parlamentu. Následovaly brutální zásahy proti vnitrostranické opozici, levici, odborářům, Židům a dalším "nepřátelům" nového zřízení. Po smrti prezidenta Paula von Hindenburga v srpnu 1934 stanul Hitler jako jediný "vůdce a říšský kancléř" s konečnou platností v čele Německa. Další průběh dějin je již notoricky známý: v březnu 1938 Hitler zabral Rakousko, o půl roku později české pohraničí a v září 1939 vtrhl do Polska. Následovala okupace téměř celé Evropy, masakry civilních obyvatel a cílené vyhlazování Židů. Hitler zemřel 30. dubna 1945, když spáchal sebevraždu v berlínském bunkru. Učinil tak společně se svou čerstvou novomanželkou Evou Braunovou.
Winston Spencer CHURCHILL (1874-1965)
Jedna z nejvýraznějších postav 20. století a nositel Nobelovy ceny za literaturu prožil bohatý život. Byl vojákem v koloniích, poslancem i ministrem. Churchillova hvězdná hodina přišla s druhou světovou válkou. Po německém útoku na Polsko v září 1939 stanul podruhé v čele královského námořnictva a v květnu 1940 byl jmenován předsedou vlády. V kritických dobách dokázal nejen Britům vrátit víru ve vítězství a spolu s dalšími spojeneckými politiky se zasloužil o vojenskou porážku Německa. Kvůli tomu se dříve zapřisáhlý antikomunista Churchill dokázal spojit i se Sovětským svazem. Krátce po skončení války v Evropě musel po prohraných volbách premiérský úřad opustit, aby se do něj v roce 1951 ještě jednou na čtyři roky vrátil. Jeho druhé funkční období však bylo pouze odleskem někdejší válečné slávy.
Benito MUSSOLINI (1883-1945)
Původně učitel založil v roce 1919 organizaci Fasci di Combattimento (Bojové svazky), jež se dva roky nato přeměnila ve fašistickou stranu. Po neúspěchu ve volbách se strana zmocnila moci pochodem na Řím a Mussolini se stal ministerským předsedou, zprvu vítaným v zemi zmítané vlnou stávek a ekonomickou krizí. Po přepadení Libye a Etiopie vtáhl Itálii po boku Německa do druhé světové války. V roce 1943 byl svržen a zatčen, ale osvobodil ho německý oddíl. Na severu Itálie pak vytvořil Italskou socialistickou republiku, koncem války ale padl "duce" do zajetí partyzánů, kteří ho 28. dubna 1945 spolu s jeho milenkou Clarou Petacciovou zastřelili a obě mrtvoly pověsili hlavou dolů na milánském náměstí Loretto.
Franklin Delano ROOSEVELT (1882-1945)
Jediný prezident USA, který byl do funkce zvolen čtyřikrát (1933, 1936, 1940 a 1944; od roku 1951 ústava dovoluje maximálně dvojí zvolení). Již v prvním roce v úřadu hlavy USA vyhlásil rozsáhlý plán Nový úděl - sérii státních opatření, jimiž se snažil vyvést zemi z ekonomické krize. V zahraniční politice skončil s izolacionismem, k němuž už se USA pak nikdy nevrátily. V politice začínal Roosevelt jako senátor (1910) a po obrně, která na něm zanechala trvalé následky, se vrátil jako guvernér státu New York (1928-1932). Zemřel necelý měsíc před německou kapitulací.
Josif Vissarionovič STALIN (vlastním jménem Džugašvili; 1879-1953)
Jeden z největších diktátorů a zločinců v dějinách vládl v Sovětském svazu železnou pěstí od roku 1927 do roku 1953, kdy zemřel. Do čela bolševiků se dostal v roce 1922 na návrh Vladimíra Iljiče Lenina, který byl v té době šéfem vlády a neformálním vůdcem strany. Později Lenin varoval před tím, aby Stalin získal velkou moc, kvůli jeho špatnému charakteru. Když Lenin v roce 1924 zemřel, o vedení země i strany se rozhořel boj. V roce 1927 Stalin zvítězil nad protivníky ve straně, stal se nejmocnějším mužem v zemi, a začala tak jedna z nejtragičtějších epoch dějin lidstva: za jeho vlády během čistek, v obávaných pracovních táborech (gulazích), občanské válce nebo následkem hladomoru zemřely desítky milionů lidí. V roce 1939 si s Německem rozdělil sféry vlivu ve východní Evropě (pakt Molotov-Ribbentrop) a vítězství ve druhé světové válce využil k další expanzi sovětského impéria a k růstu kultu své osobnosti.
