Očima Petra Podaného
Kritika ano. Nedělejme ale z Číny fackovacího panáka
10.12.2010 13:16 Glosa
Židle pro čerstvého laureáta Nobelovy ceny za mír Liou Siao-poa byla dnes na radnici v norském Oslu prázdná. Čínský disident zůstává ve své vlasti za mřížemi, slavnost v Norsku se musela obejít bez něj. A vládci v Pekingu opět slízávají nepočítaně ran kritiky a rozhořčení z mnoha stran. Třebaže ne ze všech.
I pokud člověk neakceptuje, že existuje cosi jako univerzální lidská práva, musel ho drakonický trest pro Liou Siao-poa zaskočit. Ty ostatní nejspíše vyděsit. Prominentního čínského autora a obhájce lidských práv odsoudili k jedenácti letům žaláře. Že je nyní Peking konfrontován s mohutnou kritikou, je zcela pochopitelné. A pro tamní mocipány zasloužené.
Jejich kárající až hrozící prst směrem k Nobelovu výboru by zasloužil uhnít. Nobelův výbor může ocenit, koho chce.
Současně by ale i v těchto okamžicích neměl svět, především Západ, ztrácet sebereflexi a měl by zpytovat sám sebe, zda to naopak on občas nepřehání se svým rozhořčeným ukazováním na Peking.
Čína už se stala jakýmsi oblíbeným globálním fackovacím panákem, černým Petrem všeho možného. A Západ se při kritice Číny chová nejednou pokrytecky, nadutě, nebo projevuje pramálo respektu k jiné kultuře.
Za doklad pokrytectví lze považovat třeba naprosto rozdílný přístup k loňské letní olympiádě v Pekingu a letošní světové výstavě EXPO v Šanghaji.
Zatímco v prvním případě jsme byli svědky až hysterických projevů snah s cílem sportovní událost bojkotovat či alespoň nějak poškodit, přičemž se celé šarády účastnilo i mnoho politiků, EXPO se stalo planetárním svátkem a usměvaví politici si v Šanghaji podávali dveře.
Jak je to možné? Proč se nevolalo po bojkotu světové výstavy? Copak se za tak krátkou dobu, která uplynula mezi oběma mamutími podniky, Čína zásadněji změnila? Začali se komunisté v Pekingu mezitím objímat s dalajlamou, slíbili mu nezávislost Tibetu či alespoň širší autonomii?
Také v každodenním životě to od nás Čína schytává, co se do ní vejde. A že hodně. Za to, jak "rabuje" světové zdroje surovin. Anebo kvůli svým výrobkům, prostě "čínským šmejdům". Jistě, i autor těchto řádků radí svému okolí nekupovat třeba čínský česnek či kuřata, natož léky. Na straně druhé je užitečné si uvědomovat, že bez čínských produktů bychom už neudělali téměř ani krok - a nevznikl by ani tento článek.
Navíc, levnou výrobu zboží různé kvality zavedly v Číně v první řadě západní firmy. Domácí se to od nich jen naučili a rozvinuli. Číňané se přitom rychle učí a kvalita jejich produktů se zvyšuje.
Nebude to dlouho trvat a v lecčem za nimi bude Západ, věčný kritik a vše lépe vědoucí, pokulhávat. Ne nadarmo se říká, že 21. století bude patřit asijsko-pacifické oblasti. Nejspíše s Čínou jako lídrem.
Jistě, rudým vládcům v říši středu lze stále mnohé vyčítat. Situace v oblasti lidských práv se sice mírně zlepšuje, ale stále ne dost a jde o pomalý proces. Rozsudky smrti se vyhlašují a vykonávají excesivním způsobem, zákony se ignorují nebo využívají k politickým cílům a disidenti jsou vězněni tak dlouho, jak to mocným vyhovuje. Čínské úřady navíc cenzurují média včetně internetu a na kritiku reagují tvrdými tresty nebo šikanou.
Z hlediska západních demokracií reaguje Peking na kritiku zvenčí až příliš často neadekvátně, zbytečně dotčeně, ostře. To se týká i nynějších neurčitých "hrozeb" těm zemím, které vyslaly své zástupce na udělení Nobelovy ceny Liou Siao-poovi do Osla.
Téměř dvě století peskování
Opět není od věci odbočit trochu do historie a připomenout, že za přecitlivělostí Číny vůči kritice Západu je i fakt, jak dlouho už trvá. Počínaje opiovou válkou v první půli 19. století byla Čína opakovaně vystavována šikanám a ponižováním západního světa.
Trvalá kritika pokračovala i po roce 1978, kdy Čína zahájila procesy reforem. Nejednou šlo o kritiku zbytečně tvrdou a nespravedlivou.
Pokud jde o nobelovku Liou Siao-poovi, lze pochybovat, že zkalená atmosféra na trase Čína versus zbytek světa bude mít dlouhého trvání. Ukazují to i zkušenosti s jeho svatostí z Tibetu, který je "těžší váha" než disident, a přitom "dalajlamův efekt", můžeme-li to tak nazvat, při návštěvách různých zemí, vydrží Pekingu ke zlobě tak dva roky.
Poté se na "incident" zapomíná.
Snažme se nedělat si z Číny fackovacího panáka číslo 1. Při jejím kritizování by měl Západ více dbát na tón a přitom umět ocenit pozitivní změny, k nimž v Číně, byť v jeho očích třeba pomalu, dochází. Dobré věci potřebují čas, věděli už naši předci. Latiníci by mohli dodat: "Roma non fuit una die condita". Tedy že ani Řím nebyl postaven za jeden den.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.