Plukovník vietnamského původu, který velí jednotkám ve východoafghánské provincii Chóst, vidí probíhající konflikt z jedinečné perspektivy. Už jednou zažil, jak USA nechaly spojence napospas osudu.
Coby chlapec prchal v roce 1975 z Jižního Vietnamu, když Američané vzdali boj s komunistickými jednotkami. K možnostem americké armády je proto skeptický, nicméně flintu do žita nehází. Na srdci mu leží zejména ochrana afghánských osad před islámskými radikály.
"Je naivní říkat, že dokážeme zabránit nepřátelským silám v přecházení hranice (mezi Afghánistánem a Pákistánem)," řekl plukovník Viet Luong v rozhovoru pro agenturu AP.
"Zabezpečení hranice v tradičním slova smyslu by vyžadovalo neúměrný objem zdrojů," vysvětlil plukovník. Bylo by také nutné koordinovat práci mezinárodních jednotek v Afghánistánu s kmenovými vůdci v pákistánském pohraničí, kteří však mají velkou autonomii a prakticky nepodléhají vládě v Islámábádu, dodal Luong.
Na pákistánských kmenových územích se podle USA skrývají vrcholní představitelé radikálního hnutí Taliban i teroristické sítě al-Kajda. Bojovníci Talibanu odsud plánují útoky proti mezinárodním i afghánským jednotkám a po útocích se zase často stahují za hranici.
Washington naléhá na Islámábád, aby pákistánská armáda sama důrazněji zasáhla proti radikálům v pohraničí. Zároveň americké bezpilotní letouny pravidelně útočí na místa na pákistánských kmenových územích, kde se údajně skrývají členové Talibanu a al-Kajdy.
Luong v rozhovoru pro AP také zdůraznil, že mezinárodní jednotky se musí soustředit spíš na ochranu afghánských měst a vesnic před radikály než na uzavření hranice. Při nasazení stejného množství vojáků tak lze podle něj dosáhnout mnohem větších úspěchů.
Násilí v Afghánistánu se v posledním roce vystupňovalo. Letošní rok byl pro mezinárodní síly nejkrvavější od americké invaze do země v roce 2001. Od začátku roku bylo zabito asi 700 zahraničních vojáků, zatímco loni to bylo 504.
Před svým nasazením v na afghánsko-pákistánské hranici již Luong sloužil v Iráku. I tamní neutěšená situace byla srovnávána s válkou ve Vietnamu. Od změny strategie v roce 2007 se však bezpečnostní situace začala postupně zlepšovat. Na konci letošního srpna mohli Američané z Iráku stáhnout bojové jednotky a ponechali v zemi jen podpůrné sbory. Do konce roku 2011 má irácká armáda stát už na vlastních nohou. V Afghánistánu je zatím situace svízelnější.
O Luongově působení v Iráku loni odvysílala reportáž stanice CNN:
