Za vlídné nemocniční prostředí mohou pacienti mimo jiné děkovat i Florence Nightingalové, narozené 12. května 1820. Tato "dáma s lampou", jak jí přezdívali pro její noční obchůzky pacientů, zasvětila svůj život trpícím a nemocným. Její zásady položily základ moderní ošetřovací péči a ovlivnily zdravotní péči 19. a 20. století v celém světě. Zdravotní sestra, spisovatelka a statistička věřila, že ji k její službě povolal bůh.
Filozofie dobré péče Nightingalové stála na pěti základních elementech: ochrana zdravého prostředí, čistý vzduch, funkční odpady, čistota a světlo. Neměla ráda, když se pacienti dívali do čtyř holých stěn. Tvrdila, že různé barvy evokují různou odpověď a že květiny působí blahodárně a pomáhají uzdravovat.
Své zásady vložila do knihy Zápisky o ošetřovatelství a dalších publikací. Zvýšenou péčí v lazaretech se jí podařilo snížit úmrtnost pacientů.
A z jejího popudu byla v roce 1860 otevřena ošetřovatelská škola při nemocnici svatého Tomáše. Pojetí Florence bylo méně formální a detailně propracované. Mnohé předměty vyučovali lékaři. Studenti mohli hodnotit a kritizovat své učitele, a tím se účastnili budoucích změn.
Od roku 1864 pracovala Florence na projektech domácí ošetřovatelské péče, porodnic a vojenských kasáren. Jako první technicky rozdělila poskytování péče různým pacientům. Do té doby byli muži, ženy i děti umisťováni na pokojích společně.
Zřizovala nemocnice pro duševně choré
Zřizováním nemocnic pro duševně choré oddělila duševně zdravé pacienty od psychiatricky nemocných. Též intenzivně studovala příčiny dětské úmrtnosti, v roce 1871 publikovala knihu Zápisky o šestinedělí v nemocnici.
Florence, jež za své jméno vděčí cestovatelské vášni svých rodičů, se narodila 12. května 1820 do vlivné anglické rodiny. V 17 letech si napsala do deníku: "...sedmého února 1837 ke mně promluvil bůh a povolal mne do svých služeb."
Dostalo se jí vzdělání v historii, filozofii, přírodních vědách a klasické literatuře i hudbě a umění. Přitom ale zároveň neustále sledovala knihy a zprávy o nemocnicích, veřejném zdravotnictví a hygienických zařízeních.
Po vypuknutí Krymské války se Florence vydala do terénu. Kromě fyzických potřeb svých pacientů se snažila pečovat i o jejich duchovno. Po návratu navštívila osobně královnu Viktorii a prince Alberta a navrhla jim vytvoření komise pro reformy vojenského zdravotnictví. Poté shromažďovala data, školila členy komise a napsala jim osmisetstránkovou zprávu s detailně zpracovanými daty ve vojenských nemocnicích. Současně navrhla nový systém vojenského zdravotnictví.
Otevření nové nemocnice pro 300 vojáků v létě 1855 a posléze v prosinci další s 1000 lůžky bylo jejím triumfem. Budovy měly samostatná křídla - oddělení s vlastní pracovnou sester, záchodem, koupelnou, centrálním odpadem, ventilací, lékárnou. Samozřejmostí byla kuchyně, prádelna, pekárna, kotelna a vodovod.
Florence zemřela 13. srpna 1910 v Londýně. Její odkaz sestrám nového milénia je stále platný. A na počest jejího narození 12. května 1820 se slaví Mezinárodní den ošetřovatelství.
Poděkování sestrám v ČR
V Česku podle statistik Ústavu zdravotnických informací a statistiky pracuje přibližně 80 tisíc sester. Lékařů a zubařů tu je na 50 tisíc, z toho zhruba 20 procent je ve státem řízených nemocnicích a další pětina v krajských nemocnicích. Jako poděkování zdravotnímu personálu za nasazení a obětavost během koronavirové pandemie se v poledne zhruba na minutu rozezněly v Česku kostelní zvony.
Zvony se v Česku hromadně rozeznívají jen mimořádně při významných příležitostech. Zazněly například při úmrtí prezidenta Václava Havla nebo papeže Jana Pavla II, zvonily také na počest českých vojáků padlých na zahraničních misích, na památku obětí útoku v Uherském Brodě, na znamení solidarity s vyhořelou katedrálou Notre-Dame nebo při zvolení nového papeže. V době šíření koronaviru v Česku zvonil třeba 30. dubna největší český zvon Zikmund z katedrály sv. Víta jako povzbuzení v obtížné době.
Češi mohli vyjádřit poděkování všem, kteří pomáhají v boji proti šíření koronaviru, třeba 25. března společným zpěvem písně Není nutno. Známá melodie tehdy zněla v řadě obcí z místních rozhlasů, hrála ji Česká televize i Český rozhlas.
