Studie
Děti z chudých zemí mají mizivou šanci na vyléčení rakoviny

Více než 80 procent dětí z vyspělých zemí, kterým je diagnostikována rakovina, bude žít minimálně o pět let déle než děti, které pocházejí z rozvojových zemí. Ty mají méně než třicetiprocentní šanci na přežití. Zjistila to nová pediatrická studie publikovaná v časopise Science. S odkazem na studii o tom informoval server The Guardian.

Každým rokem se rakovina objeví až u 429 tisíc dětí a mladistvých, přičemž k 384 tisícům případům dojde v rozvojových zemích. Neschopnost správné diagnózy či chybné diagnózy, nedostupná léčba nebo úmrtí otravou. To jsou nejčastější důvody toho, proč v chudých zemích léčba rakoviny selhává. Chudoba a vysoké náklady na léčbu pak přispívají k tomu, že se jí pacienti vzdávají.

Výzkum však tvrdí, že se tomu dá mnohdy předejít. Poskytování bezplatného jídla a občasného bydlení by efektivně zlepšilo globální úroveň přežití. Pokud by se vyškoleným týmům lékařů na léčbu rakoviny dostalo větší podpory, nebylo by tolik dětí, které kvůli sociálně-ekonomickým problémům svou léčbu ukončí. Chudé státy by tím až zdvojnásobily úspěšnost přežití, apeluje studie.

"Opuštění léčby se dá zabránit levnými, nízkotechnologickými zásahy, jako je například poskytnutí bezplatného penzionu pro pacienty, kteří dojíždějí z daleka. To by mohlo zvýšit úroveň vyléčení o 23 procent - z nynějších 25 procent na 48 procent," řekl Scott Howard, generální tajemník Mezinárodní společnosti dětské onkologie, který je spoluautorem studie.

"V klíčových střediscích v brazilském městě Recife bylo opuštění léčby sníženo z 16 procent na nulu. V Salvadoru se to snížilo z 20 procent na dvě procenta a v Etiopii z 95 procent na 30 procent. K obdobným dramatickým snížením došlo také v mnoha dalších částech světa," dodal Howard. Podle něj to je však stále daleko od cíle, který si zadala Světová zdravotnická organizace. Ta by si do roku 2030 přála celosvětovou šedesátiprocentní úspěšnost přežití u dětí, kterým byla rakovina diagnostikována. V současné době je číslo jen na 32 procentech.

Rodiče za to nemohou

Úroveň se zlepší jedině tehdy, pokud v rozvojových zemích dojde k výraznému zlepšení v řešení klíčových otázek, jako je opožděná diagnóza nebo nedostatečný přístup k nezbytným lékům, tvrdí vedoucí studie Catherine Lamová, dětská onkologická doktorka z nemocnice St Jude Children v Memphisu.

"Pokud rodiny s dětmi nemají, kde přespat, nebo musejí za léčbou cestovat osm hodin, a pak jim je řečeno, že musejí zaplatit za léky, samozřejmě to přispívá k tomu, že léčbu nakonec pacienti ukončí. To platí i u dětí, které mají rakovinu, jež se dá poměrně dobře léčit a řeší ji místní lékařské týmy, které přesně vědí, jak v léčbě postupovat," tvrdí Lamová.

"Až příliš často je opuštění léčby mylně vyčítáno rodičům. Pokud ale celý systém neinvestuje do dostatečného množství doktorů a sestřiček, které si vědí rady s dětmi s rakovinou nebo se dokonce vyznají v lécích a technologiích, stává se z toho trvalý cyklus, při němž se plýtvá zdroji a nevyužitými příležitostmi," doplnila Lamová.