Ne každá samostatně vychovající matka nutně je sama nějakých 20 let, jakože v některých případech jak soap-opera doma a nějaké, že obzvláště mladým dítětem braného za kámoše a pak najednou pryč i pokud žádná velká scéna, to argumentativně je docela protichůdné ohledně vývoje ve věcech jako co se bere za normální lidské vztahy, nebo že prostě ohledně emočního vývoje. A stranou toho, byť si to možná vědomě nepřipouští, když se je jako by se bylo odmítnuto i vlastním rodičem (což poněkud vyplývá z kontextu když není biologický ani adoptivní otec nikde kolem) tak to argumentativně spíše poznamenává než nikoliv, což však věc která se jistě týká i toho když vlastně takový otec je akorát, že se nějak vůbec k otcovství nemá. (A opačně.)
Osobně, jako osoba která nemá na rodném listu zapsaného otce, kterému se představil první manžel matky jako by se o otce jednalo (však beze skutečné adopce a když se dali rozvést když mi bylo nějaké 2 roky, tak ani nějaké přání k narozeninám), a to narozený v NDR, tak určitě chápu, že jednak v NDR to bylo poněkud o snahách vylučovat rodiče z výchovy a že přece velký stát si své vojáky a pracanty hezky dává vychovat dle jednoho metru (nebo podobně), a že v NDR se nějaké zajišťování při studiu ze strany rodičů natož dědictví nebralo za nějaké moc podstatné a že přece stát se o všechno jak uzná za vhodné postárá. A také chápu že pokud otec vlastně děda, že jistě ne snadná situace jak se s tím vypořádat (a jistě se nedá kohokoliv jentak přinutit aby koukal adoptovat). Navíc bych i chápal, že když vzešlý z víceméně náhodné známosti, že ze strany matky není jako vyloženě důvěra přenechat dítě na nějaký čas otci který možná pro matku jako naprosto cizí člověk a že tudíž spíše nedůvěra a naprostý jako obranný mechanismus.
Ale v rámci toho, že žena prostě z její nějaké představy chce mít dítě jako jenom svou panenku, mně to přišlo poněkud egoisticky. Jakože co kdyby se ji něco stalo? Hurá rovnou do nějakého sirotčince a že se zrovna přišlo o jedinou vztažnou osobu v životě? Nebo, co když prostě nějaká jako hádka, ať jíž ze strany rodiče naprosto oprávněné vynadání nebo že v rámci senility, opilství nebo podobně? Na koho se jako obrátit zda tedy má pravdu? Nápodobně ohledně nějakých rozhodnutí za dítě, kde nějaká knížka nějakého experta možná docela na úrovni, ale možná ne naprosto pochopené respektive by ten expert osobně v daném případu možná neargumentoval přesně tak jak to možná z nějaké kapitoly vyznělo.
U toho by se jistě dalo argumentovat, že mít hrozného otce je horší než nemít žádného, ale psychologicky vzato je dle mého názoru poněkud problém v tom, že dítě přirozeně jakoby hledá vzory (a případně se rovnou poučí když ten vzor blízký a ne tak vzorový), a když se tím jako prvotním vzorem jakoby automaticky stává drogový dealer nebo hospodský nebo z nějakého gangu nebo oplzlý pokrytecký politik a podobně, tak to fakt není dobré.
Což všehovšudy ne, že bych nutně argumentoval pro nějaké, že nejdůležitější je aby když žena s mužem dítě mají tak aby koukali spolu být i kdyby domov jak ledové království nebo peklo, i kdyby společnost naprosto o nějakém, že každý rod za sebe a policie je přece od toho aby koukala chránit politiky a podobně. Ale tam kde by většina obzvláště matek měla docela problém kdyby se jím dítě jentak sebralo natož popíralo jejích mateřství, tak i pro dítě to není nějaké jako by se nutně bralo naprosto v pohodě, že někdo prostě rozhodl, že se nárok na rodiče nemá (jakože v právním rámci argumentativně dokonce proti lidskému právu ohledně nároku na to znát jak otce tak matku). A to obzvláště když se nemá za samozřejmé, že tedy oficiální společnost jako náhradní otec... jakože když voják při misi zemře nebo pracovník po úrazu a podobně, tak by se obvykle mělo docela jasno, že pozůstalému dítěti (i vdově) by se nějaká podpora hodila (která není jenom o nějakém že prachy, byť jistě docela podstatné), a nápodobně prostě když otec možná nesloužil společnosti jako takové a při službě život položil, ale že případ například znásilňování kde se policie možná dokonce cítila obtěžováná aby přijela a udělala protokól (kde oběť ta žena) nebo že prostě žena nadšená z představy dítěte jako by o panenku šlo (kde to argumentativně její rozhodnutí, ale ne tak toho dítěte se narodit slečně která by se možná nezvládala postarat ani sama o sebe) tak to dle mého mínění nemění nic na tom, že by dítě nebylo jak (polo)sirotek nebýt okolností na které společnost má nemalý vliv, a potažmo v mém pohledu docela jasné, že i pokud otec nebyl nějaký válečný hrdina že vina nějakého, že se mělo velkou orgii po které vícero těhotenství ale nějak se neví kdo s kým, že ta vina opravdu není na těch dětech z toho vzešlých a že nějaké aby byly rády, že na ně zbylo místo ve stájích dle mého mínění fakt není fér ať jíž společnost na ty věci nahlíží absolutně liberálně (jakože nikomu není do toho aby nařizoval ženám trochu slušnosti natož se pídit po tom s kým měly sex když nechtějí aby se pídilo) nebo ne.
0 hlasů
Nejdiskutovanější názory