Malá Salsa Djafarová má na hlavě zlatou korunku, pentle a purpurové šaty: chystá se mimořádná rodinná oslava u příležitosti její obřízky. Pro toto rok a půl staré děvčátko stejně jako pro mnoho dalších to je noční můra.
Ve skromném domku v provincii Giorontalo v centrální Indonésii překrývá tradiční obřezávačka dítě bílou látkou, pak sklání hlavu dolů a přitom skrývá v ruce ostrý nůž. Náhle děcku uřízne poštěváčkovou kapuci a malé stydké pysky. Dítě křičí.
Obřezávačka pak uchopí malé odříznuté kousky masa a svým nožem je zastrčí do citronu. Toto gesto označuje konec rituálu, který má malou Salsu zbavit hříchů a učinit z ní oficiálně muslimku.
Povinný rituál
"Je to hrozné, když ji slyším tak křičet, ale je to tradice," říká otec dítěte, třiadvacetiletý dělník Arjun Djafar. Při této ceremonii vyhrává místní hudba a pořádá se rodinná slavnost.
Mrzačení ženských pohlavních orgánů, lékařské označení pro částečné nebo úplné odstranění vnějších genitálních orgánů u žen, se v Indonésii, nejlidnatější muslimské zemi na světě, praktikuje celé generace.
Pro mnohé dívky to je povinný rituál. Barbarské metody však hlasitě odsuzují jejich odpůrci, kteří žádají jejich zákaz.
Indonéská vláda často změnila názor na metody ženské obřízky, a vznikl tak zmatek. Jednou se pokusila ženskou obřízku, kterou OSN odsoudila, zakázat, ale silný odpor církevních úřadů v zemi, kde islám hraje významnou roli, způsobil, že takový zákaz nebylo možné prosadit. Nyní se vláda spíše pokouší přesvědčovat obyvatele, aby s touto praxí skoncovali. Na mezinárodní úrovni je ženská obřízka považována za porušování základních práv žen.
Nikde jinde není ženská obřízka tak populární jako ve velmi konzervativním regionu Gorontalo. Více než 80 procent dívek mladších jedenácti let tu podle vládní zprávy podstoupilo mrzačení ženských pohlavních orgánů. V měřítku celé země to je kolem 50 procent.
Přes utrpení způsobené tímto mrzačením a rostoucí odpor v zemi obyvatelé provincie obydlené především chudými rolníky považují obřízku za povinnost.
Podle obřezávačky Khadijah Ibrahimové, která převzala živnost po své matce, hrozí dívkám, které nejsou obřezány, duševní problémy a jiná postižení. A mnoho obyvatel si myslí, že muslimky, které obřízku nepodstoupily, nepřijme Alláh.
Ženská obřízka je nejen běžnou praxí v izolovaných regionech souostroví, ale také v Jakartě. V metropoli se však procedura omezuje na symbolické gesto: do klitorisu dívky je pouze vpíchnuta jehla.
Neplodnost a zdravotní problémy
OSN schválila již dvě rezoluce proti této praxi a označila ji za proceduru škodlivou pro ženské pohlavní orgány, která nemá žádné lékařské zdůvodnění. Naopak může vyvolat mnoho problémů, jako je neplodnost a zvýšené riziko komplikací při porodu.
Diskuse kolem ženské obřízky nabyla v Indonésii v posledních letech na velkém rozsahu. Proti jsou dokonce i některé muslimské organizace. "Myslím, že v mém náboženství není žádná zmínka povolující ženskou obřízku, není to v koránu," řekla členka výboru proti násilí na ženách Khorirah Aliová.
Avšak nejvýznamnější indonéská muslimská organizace Nahdlatul Ulama a Rada ulemů, nejvyšší náboženská instance země, jsou nadále pro ženskou obřízku.
Přes rostoucí odpor zřejmě ženská obřízka v Indonésii sotva skončí. "Chtít se zcela zbavit této praxe je jako plavat proti proudu," říká expert na ženskou obřízku Jurnalis Uddin.
