Proč máme častěji chuť na zmrzlinu než na brokolici? Podle amerických psychologů se odpověď skrývá v našich instinktech, které nás nutí jíst tučná a kalorická jídla. Tomuto "volání divočiny" však lze odolat, stačí si "přeprogramovat" mozek a člověk začne toužit po květáku, čerstvém salátu a mrkvi.
Wendy Foxová byla jako třicátnice nešťastná ze své váhy. Místo své původní konfekční velikosti čtyři musela kupovat oblečení velikosti 10. Nikdy si však neodpustila hrst čokoládových bonbonů, když šla kolem mísy v kuchyni, a pokaždé zašla na oblíbený dort, když procházela městem. "Nevypadala jsem moc esteticky," říká o sobě dnes jedenačtyřicetiletá Američanka na serveru CNN.
Podle vzoru své matky se tak nakonec vydala na kurz lékařky Susan Robertsové na Tufts University, kde se chtěla naučit ovládat své chutě a mlsný jídelníček. Podle odborníků jsou naše touhy věc biologie. "Většinu času v dějinách lidstva měli naši předci hlad. Proto instinktivně vyhledávali tučná jídla, která je zasytila," tvrdí psycholožka z Monell Chemical Senses Center Marcia Pelchatová.
Mozek nás proto svým způsobem chrání před smrtí hlady a láká nás na "nezdravou" stravu. Podle Robertsové je však možné instinkty porazit. Podle její předchozí studie totiž lidé touží po věcech, které často jedí a ve skutečnosti jim nemusí ani chutnat. Tuto teorii dokonce vyzkoušela na dobrovolnicích, které dva týdny pily nízkotučný nápoj, který označovaly za "vápenatý a ne moc chutný". Nakonec na něj ale měly stejnou chuť jako na čokoládové bonbony.
Kurz na ovládnutí chutí si nakonec nemůže vynachválit ani Wendy Foxová, která za 14 měsíců zhubla 18 kilogramů a vrátila se do své původní velikosti šatů. "Nyní ujíždím na salátech. Bez majonézy, jen se solí, pepřem a olivovým olejem. Miluji přírodní chutě," tvrdí Foxová, která se prý nyní na čokoládu nemůže ani podívat: "Jak ji vezmu do úst, cítím máslo a udělá se mi špatně."
Rady z kurzu proti chuťové závislosti: |
1. Ukliďte si ve skříních. je zbytečné vynechat oblíbená jídla ze svého jídelníčku. Stačí, když si laskominu dáte jako dezert a nikoli jako předkrm. Hladový mozek si totiž první sousto spojuje s pocitem štěstí a uspokojení, nasycený mozek vnímá chuť jídla jako odměnu. |