S blížícím se začátkem nového školního roku mnohé děti i někteří rodiče začínají pociťovat stres. Trpí svíráním žaludku, nespavostí a úzkostí. Obavy, leckdy neopodstatněné, jsou přitom zcela normální a umožňují připravit se na většinu problematických situací, které by mohly nastat, řekl francouzskému týdeníku L´Express klinický psycholog Jean-Luc Aubert.
"Je třeba pochopit, že tato tíseň, a to v jakémkoli věku, je zdravá," uvedl Aubert. Podle něj je příčinou strach z neznáma. "Nesmíme zapomínat, že strach je proces, který brání tomu, abychom se vrhali do nebezpečných situací."
Úzkost podle Auberta pramení z toho, že děti neznají odpovědi na některé otázky. Ty se týkají například místa, kde se budou vzdělávat, osob, které potkají, nebo výkonu, který budou muset podat. "Dítě si pak představuje, jaké to asi bude, ale na své otázky si neumí odpovědět. A přicházejí obavy."
Podle psychoterapeutky Isabelle Filliozatové mají lidé tendenci svůj strach zveličovat, místo aby ho "použili jako zbraň" - například přeměnili v možnost dopředu se připravit na různé situace. Strach ze změny, který je podle expertky normální a přirozený, se ale také může vymknout kontrole.
Strach z neznáma
Ke strachu z neznáma a změn se podle Auberta ještě přidává vědomí, že září znamená povinnosti. "Jednoduše přecházíte ze stavu radosti spojeného s prázdninami a uvolněním do stavu opačného," uvedl psycholog. Pokud se dítě bojí, zda ve škole uspěje, podlehne nevědomky tlaku, který mu brání ve vyrovnanosti. Tuto úzkost mohou umocnit i další traumata, například prožitá šikana, strach, že se mu nebude dařit ve sportu, nebo obava z ponížení ze strany učitele, dodala Filliozatová.
A jak dítě uklidnit? "Je třeba se za každou cenu vyhnout tomu, čemu říkám slovní terorismus," upozornil Aubert. Podle něj by rodiče neměli děti zasypávat otázkami, pokud je potomci sami nekladou. Neměli by se jich například ptát, jak se cítí, zda se bojí nebo jestli mají obavy, jak budou vycházet s novými kamarády. Psycholog tedy doporučuje, aby rodiče nechali děti, aby kladly otázky, a sami tak nečinili a nic nedramatizovali.
"Když se dítě dospělému svěří, je třeba mu vysvětlit věci jednoduše," uvedl Aubert. "Říct mu, že jeho strach je normální, že ho mají i ostatní děti, vy jste ho možná cítili také a že za několik dní poleví."
Podle Filliozatové je možné strachu využít k nácviku některých situací. "Pokud se dítě bojí, že nebude se svými kamarády, není dobré mu říkat, aby se neznepokojovalo. Je třeba se ho zeptat, jak si v takovém případě poradí. Tak samo najde odpověď." Strach tak podle ní přestane být strachem a stane se něčím, co má řešení.
S nejmenšími dětmi bývá diskuse složitější. Psycholog proto radí přetvořit neznámé v důvěrně známé. "Například s dítětem půjdete k mateřské školce ještě před začátkem školního roku, ukážete mu budovu a cestu, kterou půjde každé ráno." Malé děti navíc nemají stejné ponětí o čase jako dospělí, a tak si neumí představit, jak den ve školce probíhá. "Radím proto za pomoci obrázků vytvořit harmonogram dne - vysvětlit potomkovi, kdy bude oběd a kdo si pro něj odpoledne přijde."
