Postinterrupční syndrom
Po potratu v Česku pomoc nečekejte

Každá čtvrtá žena podle českých statistik zažila potrat. Jen v roce 2009 zemřelo předčasně 41 466 nenarozených dětí a tato čísla budou podle lékařů každým rokem narůstat. Přesto v Česku téměř neexistuje psychologická péče, která by pomohla ženám s postinterrupčním syndromem.

"Mám pro vás špatnou zprávu, ultrazvuk ukázal, že se jedná o mimoděložní těhotenství," uslyšela Tereza Tybanová od svého lékaře předtím, než šla na potrat. Na operační sál se vrátila ještě dvakrát. Ani jednou se nesetkala se zájmem či pomocí ze strany nemocnice. "Udělají úkon a víc už je nezajímá. Ta žena představuje jeden kus z mnoha," vzpomíná Tereza.

Potrat je normální, stav potom je tabu

S podobným přístupem se setkaly tisíce dalších žen. "Potrat je traumatický zásah do života a jeho důsledky nemusí být jen zdravotní, ale také psychické potíže," vysvětluje Michaela Kocnárová z poradny Aqua Vitae, která se jako jediná zaměřuje na pomoc a péči o ženy s postinterrupčním syndromem. Takové ženy mohou trpět depresemi, bolestmi zad, zubů či kloubů, problémy v partnerských vztazích...

"Mnoho žen, které volají, se o problému bojí s kýmkoliv hovořit. Společnost nevnímá jako problém jít na potrat, ale neumí poté o vzniklé situaci hovořit," tvrdí Kocnárová. Její slova potvrzuje z vlastní zkušenosti i Tereza Tybanová. "Je velmi těžké poslouchat v práci kolegyně, které vypráví, jak jejich dítě jde do první třídy. Připadáte si, že jste selhaly, že vás společnost odsuzuje a hledí na vás jako na méněcennou," vysvětluje.

Pozitivní příklady léčí

Z nemocnice tak žena odchází do světa, ve kterém se setkává se situacemi, na které není mnohdy připravena. "Pacientky jsou často okolím nepochopené a znovu obviňované. V současné situaci záleží i na lékařích, jak je na návrat domů připraví," vysvětluje Kocnárová, která se svými kolegy z Aqua Vitae připravuje semináře pro veřejnost i odborníky o potřebách žen s postinterrupčním syndromem.

Podle psychologů je pro ženy důležité, aby jim jejich okolí dalo najevo, že se nic neděje a že je nikdo neodsuzuje a nemá k nim předsudky. Významnou roli hraje také fakt, zda si žena dokáže najít způsob relaxace a odreagování.

Vhodné je prý třeba začít sportovat nebo se učit cizí jazyk. "Stejně to ale leží na samotném člověku, jak se s tím vyrovná. Nejlepší je vidět kolem sebe pozitivní příklady toho, že nic není ztracené a život jde dál," říká Tereza, která je již půl roku hrdou maminkou zdravé holčičky.