V ordinaci lékaře se jistě někdy ocitl každý z nás. Známe však odpověď na to, jaké informace nám ošetřující lékař musí poskytnout, zda nám může některé informace o našem zdravotním stavu úmyslně zamlčet, nebo komu dalšímu může takové informace poskytnout? V následujících řádcích se zaměříme na problematiku poskytování informací o zdravotním stavu pacientům a na související práva a povinnosti pacientů i lékařů.
Obsah práva na informace
Lékař je podle § 31 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, v platném znění (dále jen "ZZS") obecně povinen sdělit pacientovi vše ohledně jeho zdravotního stavu. Lékař musí zajistit, aby pacient byl o svém zdravotním stavu, jakož i o případně navrženém individuálním léčebném postupu i všech jeho změnách, v potřebném rozsahu a srozumitelným způsobem informován. Někdy může být pro lékaře obtížné poskytnout pacientovi informace tak, aby jim jako laik rozuměl. Pokud ovšem pacient lékaři sdělí, že všemu rozumí a později se ukáže, že tomu tak nebylo, nelze za to vinit lékaře. Lékař je ze zákona povinen pacientovi sdělit například informace o příčině a původu jeho nemoci, o jejím stadiu a předpokládaném vývoji, o způsobech léčby a jejich rizicích, o odhadu vývoje onemocnění nebo o souvisejících omezeních a doporučeních ve způsobu života. Pacient má současně právo klást lékaři doplňující otázky, které mu musí být pochopitelně ze strany lékaře zodpovězeny.
Výjimky z informační povinnosti
Informace o zdravotním stavu se nepodává pouze pacientům, kteří v důsledku svého zdravotního stavu nejsou schopni poskytované informace vůbec vnímat. U nezletilých nebo u osob s omezenou svéprávností náleží právo na informace o zdravotním stavu a právo klást lékaři otázky zákonnému zástupci nebo opatrovníkovi, jakož i samotnému pacientovi, pokud je k takovému úkonu přiměřeně rozumově vyspělý. Jakkoliv to může znít neuvěřitelně, za určitých okolností je lékař oprávněn informace o zdravotním stavu pacientovi dokonce zamlčet.
Jednak může být pacientovi v nezbytně nutném rozsahu a po dobu nezbytně nutnou zamlčena informace o nepříznivé diagnóze, pokud se dá důvodně očekávat, že by její podání mohlo pacientovi způsobit vážnou újmu na zdraví. Tímto způsobem není možné postupovat pouze v případě, kdy (a) informace o určité nemoci je jedinou možností, jak pacientovi dát šanci podniknout preventivní opatření nebo podstoupit včasnou léčbu, (b) zdravotní stav pacienta představuje riziko pro jeho okolí, nebo (c) pacient o pravdivou informaci výslovně požádá, aby si mohl případně vyřídit osobní záležitosti (např. závěť v případě vážné diagnózy).
Lékař může rovněž zamlčet informaci o zdravotním stavu nezletilého pacienta jeho zákonnému zástupci, pokud získá podezření, že se dotyčný podílí na zneužívání nebo jiném ohrožování zdravého vývoje nezletilého pacienta a dá-li se předpokládat, že by poskytnutím informace mohlo dojít k ohrožení pacienta.
Komu mohou být informace o zdravotním stavu poskytovány?
Podle § 33 ZZS si může pacient zvolit, které osoby mohou být o jeho zdravotním stavu informovány a může také svévolně určit, zda tyto osoby budou mít právo nahlížet do jeho zdravotnické dokumentace nebo dokonce vyslovit za něho souhlas či nesouhlas s poskytnutím zdravotních služeb. Pacient má podle zákona dokonce právo sdělit lékaři výslovný zákaz k podávání informací o jeho zdravotním stavu určitým osobám (např. konkrétním rodinným příslušníkům). Zákaz podávání informací o zdravotním stavu se nepoužije pouze ve vztahu k informacím, které mohou být sděleny i bez souhlasu pacienta.
Obecně tedy záleží především na pacientovi, koho si zvolí za osobu, které mohou být informace poskytovány - bez ohledu na to, zda se bude jednat o jeho partnera, známého či kamaráda. V případě telefonického sdělování informací o zdravotním stavu pacienta je pro ověření totožnosti oprávněné osoby běžnou praxí používání číselného kódu, hesla nebo dokonce kontrolních otázek, které si pacient zvolí. Právo na informace o zdravotním stavu pacienta mají v nezbytném rozsahu také osoby, které s pacientem přišly do styku a tyto informace jsou důležité pro ochranu jejich zdraví.
Zákon pacientovi v neposlední řadě umožňuje se vzdát práva na sdělování informací o jeho zdravotním stavu a namísto pacientovi tak mohou být informace podávány např. jen jeho blízkým. Současně jde-li o pacienta, který nemůže s ohledem na svůj zdravotní stav určit osoby, které mají právo na informace o jeho aktuálním zdravotním stavu, náleží toto právo automaticky osobám blízkým. Osoby blízké mají také právo na informace o zdravotním stavu pacienta, který zemřel, jakož i na informace o výsledku jeho pitvy (pokud byla provedena).
Pacienti mají právo na sdělení veškerých informací o jejich zdravotním stavu (vč. nahlížení do zdravotnické dokumentace) a pokud jim cokoliv není jasné, je lékař povinen jim ke všemu poskytnout potřebná vysvětlení. Nakládání s informacemi o zdraví pacienta současně podléhá přísným pravidlům, která musí lékaři dodržovat, a to nejen z pohledu předávání těchto informací třetím osobám, ale také z pohledu ochrany osobních údajů - vzhledem k tomu, že informace o zdravotním stavu představují vysoce citlivé informace. Žádost o poskytnutí informací se podává zpravidla písemně, je ale možné o ně požádat i osobně přímo ve zdravotnickém zařízení či telefonicky. Lékař by v každém případě měl před poskytnutím jakýchkoliv informací ověřit totožnost žadatele a zjistit, zda informace poskytuje do rukou oprávněné osoby.
JUDr. Jiří Matzner, Ph.D., LLM., zakladatel advokátní kanceláře Matzner Legal
