Dlouhodobý pacient
VIDEO: Muže skolila obrna, tráví v nemocnici už 43 let

Zatímco běžný pacient se hrozí týdenního pobytu v nemocnici, Brazilec Paulo Henrique Machado v ní strávil většinu svého života. Od doby, co dostal obrnu, tráví na nemocničním lůžku neuvěřitelných 43 let. Možná jde o nejdéle hospitalizovaného člověka na světě.

Krátce po narození Paulovi zemřela matka, a aby toho nebylo málo, chlapce postihla obrna, která ho zanechala od pasu dolů ochrnutého a odkázaného na respirátor. Stalo se tak v sedmdesátých letech ještě před tím, než se v Brazílii nemoc vymýtila za pomoci vakcíny. Malého pacienta tehdy hospitalizovali na speciálním oddělení v nemocnici v São Paulu, kde s ním žilo dalších osm dětí. "Byla to krásná doba, na kterou rád vzpomínám. Přestože mí přátelé už nejsou mezi námi, zdává se mi o nich," vypráví Paulo v rozhovoru pro stanici CNN.

Oddělení smutku

Rodina Paula brzy přestala navštěvovat a chlapec zůstal na svou diagnózu sám. Našel si však velmi blízkého kamaráda Pedra, s nímž trávil veškerý čas. "Pedro zemřel 26. prosince těsně po Vánocích a můj život už nikdy nebyl takový jako předtím," popisuje Paulo. Většina dětských pacientů se nedožila vyššího věku než deseti let. Byly dvě výjimky - Paulo a jeho spolubydlící z nemocničního pokoje Eliana Zaguiová.

Eliana se s následky obrny pere již 38 let, na rozdíl od Paula ale ovládá ještě menší část těla. "Jsme jako bratr se sestrou, dokonce jsme si i podobní," tvrdí Paulo při pohledu na svou nejbližší přítelkyni ležící na vedlejším lůžku. "Žiju v nemocnici od doby, kdy mi byl rok a devět měsíců. Naučila jsem se psát, malovat, používat mobil, počítač a další věci," popisuje Eliana, která dokonce o svém životě za zdmi nemocnice napsala knihu.

Nevzdal se

Paulo se momentálně živí jako počítačový animátor a k chystanému kreslenému seriálu vytvořil i scénář. "Jsou hrozně inspirativní," říká jejich lékař Nuno Da Silva, který na oddělení pracuje od roku 1988. Každého pacienta ochrnutého např. po autonehodě prý bere za Elianou a Paulem, aby s nimi strávil nějaký čas. "Jsou příkladem toho, že to není konec života," vysvětluje.

Oba přátelé by rádi opustili oddělení a zkusili si život venku. Když bylo Paulovi deset, jeho příbuzným byla nabídnuta možnost vzít si chlapce do domácího ošetřování, ale ti ji odmítli. Proto Paulo uniká do svého vlastního světa alespoň sledováním filmů a hraním videoher.

Jednou nastalo období trvající zhruba deset let, kdy se mohl pohybovat na elektrickém křesle, jenže pak nastal tzv. poobrnový syndrom a jeho svaly výrazně ochably. Nemohl natáhnout nohy a nyní se nehne z lůžka.

Podívejte se na video, kde se Paulo se čtenáři dělí o své zážitky a vzpomínky uchované na fotografiích.