Papírové žádanky na laboratorní vyšetření dnes nejsou ani v moderních nemocnicích výjimkou, i když už nadešla éra čárových kódů. Vzorky krve pacientů putují až do speciálního analyzátoru za miliony a samotné vyšetření trvá pár minut. Co všechno o nás dnes dokážou biochemické laboratoře zjistit? A může se někde vloudit chyba?
Jenom v biochemické laboratoři Thomayerovy nemocnice denně dostanou šest až devět stovek odběrů, zpracování každého z nich trvá řádově pár hodin, v urgentním případě hodinu. "Problém ovšem může nastat v samotném transportu vzorku, což je kámen úrazu. Někdy vzorky přijdou poměrně pozdě. Vše závisí na sanitářích a jednotlivých odděleních. Například tenhle problém lépe řeší potrubní pošta," vysvětlila TÝDNU primářka oddělení klinické biochemie Thomayerovy nemocnice Klára Bořecká.
Podle Bořecké převažuje elektronické zadávání vzorků, ovšem papírové žádanky a jejich ruční zadávání do počítače zřejmě nevymizí nikdy. "Chyba se stát může, např. na odděleních. Proto u nás provádíme dvojí kontrolu," potvrzuje primářka. Občas se čárové kódy také nemusejí načíst, protože se špatně vytisknou už na oddělení.
Požadavky na vyšetření vzorků a jejich přesnost neustále stoupají a zjištění, která dříve nebyla technologicky možná, dnes zachraňují životy. "Dokážeme například zachytit nižší koncentraci troponinu (bílkovina nezbytná pro svalové kontrakce, pozn.red.), a rychleji tak odhalit problémy se srdcem. Dříve to tak nebylo," popisuje Bořková. "Dnes můžeme z minimálního séra 200 mikrolitrů s trochou nadsázky vyšetřit celého člověka, provést během dvaceti minut desítky analýz," dodává.
Krok za krokem
Cesta vzorku krve každého pacienta skrze biochemickou laboratoř má jasné etapy. Většinou sem přicházejí odběry označené čárovým kódem, který je pro každého ojedinělý. Laboranti pak zkontrolují množství vzorku a jeho kvalitu. Nejčastěji se jim do rukou dostávají odběry krve, v závěsu je pak moč, ale výjimkou není ani mozkomíšní mok nebo např. močové kameny. Ty se však vyšetřují v jiných částech zařízení.
Aby se krev vůbec mohla vyšetřit, vloží se do takzvané centrifugy, kde se oddělí krvinky od tekuté části krve, která je pro samotné vyšetření potřeba. Takto získaný vzorek pak putuje do místnosti s analyzátory - přístroji za několik milionů korun, které dokáží krevní sérum nebo plazmu doslova rozebrat a odeslat své závěry do počítače. V něm laborantky podle barevného označení vidí, zda je hladina některé z požadovaných látek příliš vysoká.
"Např. hraniční glykemie začíná na hladině 5,6 milimolů na litr, ale jednou mi analyzátor napsal, že v určeném vzorku bylo neuvěřitelných 100. V takovém případě musíme výsledek znovu překontrolovat. Nakonec se ukázalo se, že pacientka měla skutečně takto enormní hodnoty," popisuje jedna z laborantek.
Výsledné výstupy ještě kontrolují lékaři a poté se elektronicky dostanou přímo ke svému zadavateli a jeho pacientovi. Nicméně, doktora nepotřebujete, do biochemické laboratoře si mohou ve všední dny zajít i samoplátci, kteří mají o konkrétní rozbor zájem.
