Dívky trpící anorexií mají podle výzkumu Univerzity v Cambridge překvapivě několik vlastností společných s lidmi s autismem. Jejich chování a mysl podle odborníků může odrážet rysy typické pro autismus. Výsledky v žádném případě nenaznačují, že by mentální anorexie byla totožná s tímto onemocněním, pouze popisují některé shodné projevy.
Mezi společné charakteristiky obou diagnóz podle britských výzkumníků patří rigidní přístup, tendence soustředit se především na sebe a zaujatost detaily. Obě poruchy se vyznačují změnou ve struktuře a funkci určitých oblastí mozku zapojených do sociálního vnímání.
Zájem o detaily a sebestřednost
Tým vedený profesorem Simonem Baron-Cohenem z Výzkumného centra autismu se zaměřil na testování 66 dívek ve věku 12 až 18 let trpících anorexií, u nichž hledal vlastnosti typické pro autismus. Analýza spočívala v jejich porovnání s více než 1600 zcela zdravými teenagery stejného věku. Při měření byl použit mimo jiné kvocient autistického spektra a emoční kvocient.
Oproti dívkám bez poruchy příjmu potravy dopadlo v testu autistického spektra až pětkrát více anorektiček podobně jako lidé s autismem. Co se týče opakování vzorců a předpokládaných zákonitostí chování, anorektičky měly vyšší kvocient, po emocionální stránce však dopadly hůře. Podobné výsledky jsou zaznamenávány také u lidí s autismem.
"Potvrzení, že někteří pacienti s anorexií mohou také mít zvýšené množství podobných rysů jako autisté, nás přivádí na novou cestu. Odpoutání jejich pozornosti od váhy a hladovění a zaměření se na jejich sociální dovednosti a komunikaci, by možná pomohlo v léčbě této poruchy," tvrdí jedna z autorek studie Bonnie Auyeungová.
Důsledek ohrožení
Výrazná podvýživa je skutečně spojena s určitou myšlenkovou rigiditou a pedanterií. "Pacientky jsou důslednější a více si hlídají hranice, což vede až k dietnímu omezení. Když ho vydrží, problém se u nich prohlubuje. Velká vyhublost vede také ke zhoršení myšlení, protože se jejich pozornost váže především k jídlu a tělesným pocitům," vysvětlil TÝDNU psycholog František Krch ze Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, který pracuje s pacienty s poruchou příjmu potravy.
Podněty a zájem u pacientek chybí i v jiných oblastech. "Říká se, že pokud je člověk pedant, může to být důvodem k tomu, že v určitém období sklouzne do anorexie. Platí to ale i obráceně, je-li dívka hubená, pedanterie se u ní vyhrocuje. Pokud dojde ke zlepšení stavu, pedanterie pak ustupuje," pokračuje Krch. Co se týče řádu a zaujetí detaily, jde podle něj o logické vyústění situace.
"Pacientky nekontrolují pouze jídlo, ale i úklid apod. Je-li člověk ohrožen, chce si kontrolovat alespoň určité oblasti života. Vím o pacientce, která dokonce chtěla od své matky vidět účty. V ohrožení na téhle úrovni dochází k odtržení od reality, která pacienty ohrožuje a jíž se brání. To ovšem vede k tomu, že se jí více vzdalují," dodává. Problémy spojené s anorexií jsou podle něj na rozdíl od autismu reverzibilní - pokud pacientky přibývají na váze, ustupuje i rigidita. Myšlení zkrátka podléhá vývoji.
