Způsobuje rakovinu
Žvýkání psychoaktivních oříšků ničí papuánskou populaci
13.10.2017 21:10
Na Papui-Nové Guineji stoupá obliba psychoaktivních betelových oříšků. Společně s ní ale roste i počet případů rakoviny úst, země se proto snaží najít způsob, jak tuto stoupající křivku závislosti dostat pod kontrolu.
Betelové ořechy bývaly svého času vyhrazeny jen pro svaté obřady, nyní je ale žvýká téměř polovina populace. Je běžné, že betel žvýkají už i šestileté děti a ti, kdo jsou na něm závislí, přiznávají, že tuto drogu užívají od rána do noci.
Betelové oříšky jsou semena arekové palmy a jejich konzumace je rozšířená po celé Asii a Tichomoří. Na Papui-Nové Guineji, kde jsou známé jako "buai", se žvýkají se stonkem hořčice obaleným v hašeném vápně. Rozžvýkaná směs, která se pak vyplivuje, vyvolává pocity euforie a zvýšené pozornosti.
Stopy po žvýkání betelu jsou všudypřítomné. Po zemi, v koutech a na rozích jsou vidět červené skvrny, skořápky od ořechů se válejí všude a muži, ženy i starší děti se smějí a hlasitě baví s ústy a zuby potřísněnými výrazně červenou šťávou.
Philomena žije v pohoří Baining společně s pěti dětmi, kterým je od osmi do 18 let. Všechny žvýkají betelové oříšky. Když Philomena začne žvýkat betel, oči se jí rozšíří a začne se potit. "Je to stimulant, cítíte se dobře a zvedne vám náladu, když se nudíte," vysvětluje, a vzápětí navyklým způsobem vystřelí z úst proud červených slin.
"Žvýkání betelu mi dodává energii. Když chtějí moje děti žvýkat buai, můžou, ale nejdřív se musejí najíst. Když žvýkáte betel nalačno, točí se vám hlava," vysvětluje.
Její osmnáctiletá dcera Sophia žvýká betel od deseti let. "Když žvýkám betel, jsem šťastná, mám dost energie, abych zvládla všechny povinnosti. Bez buai bych byla unavená a ospalá. Je to součást naší kultury. Všichni v rodině žvýkají buai."
Aktivní látka betelu - arekolin - působí na stejné receptory v mozku jako nikotin, je ovšem vysoce návyková a také karcinogenní. Papua-Nová Guinea má nejvyšší počet případů rakoviny úst na světě.
Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je téměř každý pětistý případ rakoviny úst a ústní části hltanu na světě zaznamenán na Papui-Nové Guineji. Země má přitom jen zhruba osm milionů obyvatel.
Nejsou lékaři
Tento počet může být ještě vyšší, protože mnoho případů rakoviny není na Papui-Nové Guineji diagnostikováno kvůli omezenému počtu zdravotnických zařízení, častému nedostatku léků a jen hrstce onkologů.
V jediném specializovaném středisku na léčbu rakoviny přestali od loňského roku provádět ozařování, když jediný odborník na radiologii podal výpověď. Mnoho pacientů navíc vyhledá lékaře, až když je pozdě. A s narůstající popularitou betelových oříšků je budoucí zátěž na zdravotnický systém kvůli léčbě rakoviny tikající bombou.
U malého stánku u silnice prodává Winifred betelové oříšky, hořčici a banány; to všechno jí roste za domem. Betel žvýká navzdory zdravotním následkům. "Je to špatné pro zdraví. Víme to, ale nedokážeme toho nechat. Roste nám to samo na zahradě! Potřebujeme se jen naučit žvýkat zodpovědně."
"Když bylo mým dětem sotva šest nebo sedm let, už věděly, jak se žvýká betel," pokračuje matka čtyř dětí. "Snažila jsem se jim v tom zabránit, protože byly moc malé. Ale ony s betelovými oříšky vyrostly. Musíme naše děti naučit, že to nemají žvýkat."
Dlouhodobé užívání přitom dramaticky zvyšuje riziko. "Pokud dítě začne žvýkat betel ve velmi raném věku, je pravděpodobné, že než dosáhne 30 let, bude mít rakovinu," říká doktor Paki Molumi, chirurg na oddělení otorhinolaryngologie ve všeobecné nemocnici v Port Moresby.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.