Navzdory trpkým zkušenostem
15.05.2006 00:00
Od vzniku komunistické strany nemohli tuzemští sociální demokraté přijít komunistům na jméno; program KSČ měl „ubít a ušlapat dělnictvo“. Dnešní ČSSD však poučení ze zrcadla dějin vesměs odmítá.
Komunistickou stranu založilo v roce 1921 radikální křídlo Československé sociálně demokratické strany dělnické a sociální demokraté svým odpadlíkům nikdy neodpustili. Spor ukončilo až násilné převzetí moci komunisty v roce 1948, kdy komunisté jako jeden z prvních politických kroků spunktovali násilné spolknutí sociální demokracie na takzvaném slučovacím shromáždění; do KSČ vstoupila třetina sociálních demokratů, neloajální byli záhy pronásledováni a mnozí uvězněni.
Na dějiny je mladá
„Každý dnešní sociálnědemokratický politik by si měl dějiny strany dobře nastudovat,“ nabádá Jan Holzer z katedry politologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Z klíčových událostí konfrontačního soužití obou stran mohou současní sociální demokraté zjistit, že komunistům šlo vždy o spolupráci jen do té doby, než se chopí absolutní moci.
„Je mi teprve přes čtyřicet, dějinami sociální demokracie jsem se nikdy nezabývala a nevím, jak se obě strany k sobě kdysi chovaly,“ říká poslankyně ČSSD Jitka Vojtilová. Když si vyslechne několik výrazů, kterými se obě strany častovaly před válkou, dodá: „No, já myslím, že takové výrazy do dnešní politiky nepatří. Jsem pro dialog, bez hulvátství a pro politiku všech slušných lidí.“
Po parlamentních volbách v roce 1929 přišli například komunisté s novou přezdívkou pro sociální demokraty: nazvali je sociálfašisty. Za účast ve vládě vyplísnil komunistický poslanec Josef Svoboda sociální demokraty hned v rozpravě o vládním prohlášení z 18. prosince 1929 a rovnou je obvinil z přípravy války: „Sociálfašisté, opírajíce se o městskou maloburžoazii a o dělnickou aristokracii na závodech, jsou také politicky nejlepší základnou, aby se v našem průmyslovém státě stali hlavní sociální bází pro fašistickou diktaturu a pro válečné přípravy.“ Na rozdíl od současné KSČM však Svoboda alespoň veřejně prohlásil, o co komunistům v politice jde: „O rozbití kapitalistické politické moci, svržení a rozbití kapitalistického řádu, vyhnání všech kapitalistů a vykořisťovatelů, vyvlastnění všech továren, závodů a dolů a organizování společenské výroby ne podle zájmů kapitalistických zisků, ale podle zájmů všech pracujících.“
Koalice slušných
Ministerský předseda Jiří Paroubek sice odmítá společnou vládu s komunisty, ale komunistickou podporu ve sněmovně už využívat začal a netají se tím, že by ji využil i pro instalaci své menšinové vlády v případě volebního úspěchu. Mezi poslanci ČSSD se však stále najde i několik lidí, kteří zapeklitému vztahu obou stran v minulosti přikládají váhu. „Já se komunistů bojím. Dědeček byl sociálním demokratem už před rokem 1948, a když komunisté pohltili jeho stranu, děda skončil ve vězení,“ říká poslankyně ČSSD Eva Nováková.
„Společná vláda s komunisty už po těchto volbách zatím možná nebude, a to hlavně kvůli přetrvávajícímu a zbytečnému antikomunismu, který rozdmýchávají média a pravicové strany,“ míní komunistická primátorka Havířova Milada Halíková: její jméno je na šestém místě volební kandidátky v Moravskoslezském kraji. Na úrovni havířovské radnice prý spolupracuje se všemi slušnými zastupiteli napříč stranami a představuje si, že by se podobná „politika slušných lidí“ dala dělat i v Praze. „Předpokládám menšinovou vládu sociální demokracie, kterou při schvalování mnoha zákonů podpoří KSČM, neboť programově stojí obě strany velmi blízko. Samozřejmě se lišíme třeba v pohledu na NATO.“
Ani primátorka Halíková se však o dějiny obou stran příliš nezajímá. „Znám jen to, co jsem někde odposlechla,“ říká. Od komunistických kantorů mohla jako školačka slyšet třeba o společné protifašistické frontě komunistů a sociálních demokratů ve druhé půli třicátých let. Ve skutečnosti měly i tehdy obě strany ke spolupráci daleko. Například v diskusi o vládním prohlášení po volbách v roce 1935 prohlásil sociálnědemokratický předák a poslanec Antonín Hampl na adresu komunistů: „Vám vážně nešlo nikdy o tento společný postup.“ Účast sociálních demokratů ve vládě po volbách v roce 1935 naopak komunisté ostře kritizovali slovy Jana Švermy: „Účast dělnických stran za kapitalismu, kde vláda všech výrobních prostředků je v rukou buržoazie, kompromituje jméno socialismu v masách pracujícího lidu. Tato účast žene vodu na mlýn fašistických plánů a konec konců znamená tato politika vydávání pozic dělnické třídy fašismu.“
Foto: Tomáš Nosil, Robert Zlatohlávek
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.