Neudržitelné argumenty za oceánem šikany

Proč se musejí Češi podrobovat ponižující proceduře před cestou do USA? Proč američtí občané víza k nám nepotřebují, ale my k nim ano? Oficiální zdůvodnění USA zní: Češi u nás chtějí načerno pracovat. Ve skutečnosti už Spojené státy tolik nelákají, zájem o cesty do Ameriky spíše klesá. Lidem se otevírají možnosti legálního zaměstnání v bližších zemích EU - Británii či Irsku.

Musíte předložit co nejpřesvědčivější záruky, že se z USA vrátíte domů -říkají američtí konzulární úředníci českým občanům. Příběhy lidí, kteří chtěli cestovat individuálně a vízum nedostali, jsou známé; snad by mohla stačit zaplacená rezervace zájezdu s cestovní kanceláří, domnívají se mnozí. Nestačí. I mezi těmi, kdo se chtějí vydat do Států v rámci organizované turistiky, se najde spousta odmítnutých žadatelů. „Často se nám stává, že klienti vízum nedostanou,“ říká Vladimír Kužel, ředitel cestovní agentury America Tours, která se specializuje na cestování do Spojených států. „Přitom vůbec nechápu, podle jakého klíče se víza udělují; jednou úředníci rezervaci v potaz berou, jindy ne.“ Většina cestovních agentur navíc zaplacenou zálohu nevrací, takže zklamání z ambasády ještě umocní ztráta peněz. „Mnoho našich klientů martyrium kolem víz odrazuje natolik, že si nakonec cestu do Spojených států raději rozmyslí,“ stěžuje si Kužel.

Překážky na cestě do USA se staly v minulých dnech opět aktuálním tématem, tentokrát pro domácí politiky. Ministr zahraničí Cyril Svoboda požadoval předminulou neděli v České televizi přísnější postup vůči Američanům přijíždějícím do Česka: do pasů by měli dostávat razítka, policie by kontrolovala, zda nepřekračují lhůty, a v přiloženém letáku by si přečetli, jak „ponižující“ proceduru zažívají Češi při žádostech o americká víza. „Nejde o diskriminaci, protože naši občané zažívají stejný přístup na amerických hranicích. Alespoň tím upozorníme na stav věci,“ řekl Svoboda. Svým náhlým prohlášením se ministr vystavil podezření, že jde jen o volební kampaň (viz Je prostě před volbami...). Na druhé straně se oficiální americké zdůvodnění víz pro české občany stává stále méně udržitelné.

Zájem mladých Čechů o práci v USA totiž klesá. Potvrzují to jak lidé z americké ambasády, tak agentury, které zprostředkovávají pracovní povolení a zaměstnání za oceánem. Citelný propad zažívají například programy určené vysokoškolským studentům, takzvané Work and Travel, které jsou sponzorované americkou vládou jako forma kulturní výměny mladých lidí. „Jedním z hlavních důvodů je oslabení dolaru,“ vysvětluje příčiny nižšího zájmu tiskový atašé americké ambasády v Praze Jan Krč. Zatímco v roce 2002 se dolar prodával za necelých čtyřicet korun, dnes stojí zhruba čtyřiadvacet korun; Češi ve Státech tedy vydělají podstatně méně.

Gabriela Machová z GAA Agency, která zprostředkovává českým studentům práci v amerických letních táborech pro děti, zmiňuje další důvod poklesu - vstup Česka do EU. Od května 2004 mohou Češi pracovat ve Velké Británii, Irsku a Švédsku. „Do evropských zemí to mají studenti blíž, navíc náklady na dopravu jsou mnohem nižší,“ vysvětluje Machová. Vzhledem k tomu, že otevření pracovního trhu občanům nových členských zemí EU zvažují také Finsko, Španělsko a Portugalsko, lze předpokládat další úbytek zájemců o Work and Travel. Programům nenahrává ani to, že na vysokých školách jsou nyní slabé populační ročníky.

Americká strana uvádí jako hlavní důvod vízové povinnosti ochranu proti nelegálním přistěhovalcům, kteří hledají práci na černém trhu. „Pro úředníka ambasády je každý uchazeč potenciální imigrant. Záleží na zájemci, jestli to vyvrátí,“ tvrdí Krč. Byrokrati se ale chovají pravděpodobně příliš podezřívavě. Například náměstkyně amerického ministra zahraničí Maura Hartyová v rozhovoru pro deník Právo odhadla počet českých ilegálů žijících v USA až na čtvrt milionu. O vízum přitom ročně usiluje asi jen čtyřicet tisíc lidí. „Počet Čechů nelegálně pracujících v USA vidím maximálně v desítkách tisíc,“ oponuje diplomat Martin Palouš.

Vstříc antiamerikanismu

Jak vlastně jednání o vízum s konzulárními úředníky vypadá? Po vyzvání přistoupí žadatel k okénku, podá zaměstnanci za tlustým sklem úzkým otvorem štos dokumentů. Jejich součástí jsou mimo jiné různá potvrzení, doporučení a fotografie. Turista podepíše, že nikdy nebyl terorista, neúčastnil se genocidy a nesnažil se svrhnout cizí vládu. Celá procedura trvá asi půl hodiny. Těm šťastnějším přijde během několika dní kladné vyrozumění.

Třiadvacetiletý Lukáš Franc měl ale smůlu. V roce 2003 si jako posluchač Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci požádal o vízum, aby mohl jet do USA studovat. „Měl jsem pozvání a doporučení od profesorů ze dvou amerických vysokých škol, ale ani to nestačilo. Chtěl jsem tam jet individuálně, ale nedali mi vízum,“ říká zklamaně. Zkušenost to pro něho prý byla natolik trpká, že ani nepodal odvolání. „Už jsem neměl chuť s nimi znovu jednat,“ rozčiluje se po více než dvou letech.

Šestadvacetiletá manažerka Michaela Bauerová se rozhodla pro cestu za oceán na jaře minulého roku. Se spolužačkou tam chtěla u amerických přátel oslavit promoci. Ještě než zažádala o vízum, pořídila si byt a sehnala si práci, aby mohla hned po návratu z dovolené nastoupit. „Na všechno jsem měla u pohovoru doklady - pracovní smlouvu, papíry o koupi bytu, přesto jsem se Spojeným státům nelíbila,“ říká rozhořčeně Bauerová. „Dodnes si marně lámu hlavu, proč jsem to vízum nedostala. Kamarádka ho totiž paradoxně získala, přestože na rozdíl ode mě neměla budoucnost v Česku nijak zajištěnou.“

Podle bývalého velvyslance ve Spojených státech Alexandra Vondry je americká vízová politika vůči Česku nespravedlivá a nepřispívá k utváření dobrých transatlantických vztahů. „Každý, kdo o víza usiluje, si možná odnáší zkušenost, která není nejpříjemnější. To ideální obraz o Americe nevytváří.“

Klidní ilegálové

Lidé, kteří chtějí v USA skutečně načerno pracovat a překonají administrativní bariéry v Praze, jsou „za vodou“. Nelegální pracovníci totiž nebudí na americké půdě velkou pozornost. Dokonce se dá sehnat i falešné číslo sociálního pojištění, na nějž teoreticky lze legálně získat práci. Koupit jde třeba od člověka, který kartičku s číslem má a do Spojených států se už nehodlá vrátit. „Když jsem jel pracovat na Floridu na Key West, koupil jsem tam social security, ale pak jsem zjistil, že to ani nepotřebuji,“ vzpomíná pětadvacetiletý personalista. Hlavně v turistických oblastech je totiž běžné zaměstnávání načerno a vyplácení „na ruku“.

„Ilegálové nežijí ve strachu z úřadů. K žádným velkým kontrolám nedochází,“ říká diplomat Palouš. „S policisty přijdou do kontaktu nejčastěji při dopravní nehodě.“ Češi zaměstnaní načerno obvykle vykonávají práce, do nichž se Američané příliš nehrnou. „Navíc když srovnáme množství Čechů s počtem Poláků nebo Latinoameričanů, jde o úplně jiné řády,“ upozorňuje Palouš.

Bushova mapa

Historie snah o odstranění víz pro české občany je dlouhá a bolestná. „Někdy v roce 1996 jsme byli blízko zrušení vízové povinnosti,“ říká mluvčí ministerstva zahraničí Vít Kolář. Američané tehdy odmítali něco přes tři procenta žádostí. Kdyby se počet odmítnutých žádostí držel po dva roky pod hranicí tří procent, zrušili by Američané v souladu se zákonem Čechům víza. „Pak tady ale začaly působit agentury na zprostředkování práce v zámoří a množství neudělených víz opět vzrostlo.“

Na nerovné postavení občanů Česka a Spojených států si čeští politici stěžují prakticky během každé schůzky s americkými partnery. Teprve na začátku loňského roku se ale začalo zdát, že dosáhnou alespoň dílčích změn. Americký prezident George Bush nabídl loni v únoru v Bratislavě východoevropským politikům takzvanou road map, cestovní mapu, na jejímž základě vznikla česko-americká pracovní skupina. Ta zkoumá, jakým způsobem je možné vydávání víz ulehčit. Zřetelného pokroku však zatím nedosáhla. Podle mluvčího Koláře se Američané seznamovali například s českým systémem evidence obyvatel a se spolehlivostí procedury při vydávání pasů.

O smysluplnosti skupiny tak mnozí pochybují. Šéf sněmovního zahraničního výboru Vladimír Laštůvka komisi doporučuje, aby vzala práci za zcela jiný konec: „Mohli by začít u věcí, které nic nestojí. Na úvod by prospělo, kdyby Američané zajistili korektní projednání každé žádosti o víza.“ Pracovní skupina by se prý měla dohodnout na přesných standardech, které americká ambasáda posuzuje. „Dosud se úředníci na velvyslanectví řídili jen vlastními pocity a dojmologií.“ Bývalý velvyslanec Vondra dokonce zpochybňuje komisi jako celek. „Jde pouze o byrokratické cvičení, kdy se exekutiva snaží demonstrovat, že něco dělá, ale k žádným výsledkům to nevede.“ Naděje částí diplomatů se upínají k Bruselu. Ministr Svoboda začal již na podzim uplatňovat evropský pakt solidarity, na jehož základě by se měly západoevropské země postavit za české požadavky: všechny státy Evropské unie totiž mají mít ve vízové oblasti stejné výhody, většina starých zemí se ale těší bezvízovému styku s USA, občané většiny nových naopak potřebují k cestě do zámoří vízum. „Můj tlak bude trvat dál. Pokud nepovede k cíli, půjdeme až k žalobě u Evropského soudního dvora,“ zavázal se Svoboda. „Jde o problém, který Brity, Francouze a Němce netíží. Na jejich agendě ten bod bude vždy někde hodně vzadu. Opět jde jen o cvičení,“ namítá Vondra.

Lze tedy dělat vůbec něco? Bývalý velvyslanec v USA nepovažuje za účinná ani Svobodova poslední gesta. Uznal by je, pouze pokud by šlo o dílčí manévr v široce rozehraném taktickém tažení. Jeho hlavní část se prý musí odehrávat ve Washingtonu, jak tomu bylo při rozšiřování NATO. „Je potřeba postavit širší koalici zemí a rozjet koordinovanou akci, v níž budeme útočit na Kongres. Musíme docílit změny legislativy, a to se stane, až když začnou kongresmani vnímat víza pro Východoevropany jako překážku.“

Foto: Karel Šanda

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

Američtí ilegálové v Česku

Je prostě před volbami...