Sjíždění o Vánocích
09.12.2007 12:01
Pašerák popisuje TÝDNU, jak pozná dobrý kokain: „Dám si lajnu a mám pocit, jako by mi někdo ustřelil temeno hlavy.“ V roce 1937 policisté odhadovali, že v Praze šňupe deset tisíc lidí. Jak dnes Češi bohatnou, „koks“ se vrací.
Klára a Pepino mají s kokainem bohaté zkušenosti, jejich jména jsou tudíž smyšlená. Kláře je hluboko pod čtyřicet, žije sama a hlavně v noci. V Praze vybudovala firmu, kterou by mohla prodat za několik desítek milionů korun. Pepino je její bývalý milý. V polovině a na konci devadesátých let pašoval kokain z Nizozemska. Nedávno se ucho utrhlo. S kilogramem drogy ho chytili na naší straně česko-německé hranice. Kokain je možné mít jen pro vlastní potřebu, jeho držení ve větším množství než malém je trestné. Dostal dva roky natvrdo. Po dvanácti měsících byl venku. „Měl jsem kliku,“ podotýká, „v Německu bych šel na deset let.“
Pepino poskytl TÝDNU o cestách s drogou exkluzivní a důmyslně utajený rozhovor. Schůzku odmítl, nedal k dispozici ani číslo telefonu. Spojení se uskutečnilo prostřednictvím Klářina mobilu. Podnikatelka vypráví, jak se Pepino vytrácel z večírků. „Prohlásil, že jde na levárnu, a byl pryč,“ směje se. Mezi přáteli se tradovalo, že vozí zvenku nafukovací anduly, s nimiž si lze po večerech dosyta užívat. Nikoho nenapadlo, že pašuje magický bílý prášek, s nímž si lze užívat neméně.
Na levárně
Pašeráci jezdí pro kokain do francouzského Marseille nebo do italských přístavů, nejčastěji však do Nizozemska. Tuto trasu volil také Pepino. Tahle země je prý solidnější. „Jednal jsem s komunitou Anglosasů, to jsou seriózní lidé,“ říká, „není tam ta jižní levá. Věděl jsem, že o guldeny nepřijdu. Zboží bývalo dokonce ještě lepší než jejich slovo.“
Měl ve zvyku kupovat kilo „koksu“. Ne více, ne méně. V přepočtu stálo milion dvě stě tisíc korun. O jakosti se přesvědčil tak, že si dal lajnu zvanou též brázda. Droga se šňupe. Když mu začala trnout a jakoby odcházet zadní část hlavy, věděl, že kokain je dobrý. Takový, že ho mohl v Praze prodat za tři a půl až čtyři tisíce korun za gram. Přesto prováděl jednoduchou chemickou zkoušku. Na malinké množství prášku na skle kápl vodu a odpařil ji pomocí zapalovače. „Zůstala žlutavá skvrna a já jsem podle její barvy odhadl kvalitu zboží.“
Zisk nicméně nečinil trojnásobek nákupní ceny. Pepino se pozastavuje nad naivní představou, že někdo přijede do Amsterdamu nebo Rotterdamu a tam si v nějakém krámě pořídí kilo levného „koksu“. Říká: „Platil jsem za seznámení s těmi správnými lidmi.“
Celý článek přináší nové vydání časopisu Týden.
Foto: Profimedia
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.