S „palivem budoucnosti“ je zatím spojena řada jen obtížně řešitelných problémů.
Palivový článek, vytvářející elektřinu chemickou reakcí vodíku (palivo) s kyslíkem (okysličovadlo), není v dopravě žádnou novinkou. Dosud se ale používá pouze v nekolových dopravních prostředcích, jako jsou raketoplány a vojenské ponorky.
ČTĚTE TAKÉ: První sériové auto na vodík je na světě
Do palivových článků jsou vkládány značné naděje: teoreticky je jejich pomocí možné získávat elektrickou energii levnou a spolehlivou cestou, jediným odpadním produktem chemické reakce je vodní pára. Japonská Honda nedávno začala vyrábět model FXC Clarity, první sériový vůz s palivovými články.
Úplně jinak se k vodíku staví mnichovské BMW, které dlouhodobě experimentuje s jeho použitím jako paliva pro konvenční pístový motor.
ČTĚTE TAKÉ: Budoucnost, nebo nákladný sen?
Má-li se vodík opravdu stát palivem vzdálenější budoucnosti, jak mnozí předpovídají, bude zapotřebí vyřešit řadu technických úskalí. Skladování vodíku v automobilech je velmi problematické, což si dokáže představit každý, kdo někdy slyšel slovo Hindenburg. Zatím také zcela chybí infrastruktura pro doplňování vodíku.
ČTĚTE TAKÉ: Otestovali jsme, jak se jezdí v autě na vodík
Další problém je výroba. Vodík lze sice získávat ekologicky bezproblémovou elektrolýzou z vody, ale v praxi je zatím téměř polovina světové produkce vodíku vyráběna z fosilních paliv, jako je ropa, uhlí a zemní plyn.
