Udrží rychlost, usnadní dlouhé cesty a nechá odpočinout pravou nohu. Adaptivní tempomaty si dokonce ohlídají odstup od ostatních aut, umí vůz přibrzdit a zase rozjet na nastavenou rychlost.
Nápad nechat auto samo udržovat rychlost provází již doby parních strojů. Tehdy se o konstantní rychlost staral odstředivý regulátor upravující příděl paliva do motoru, který použily také již benzinové automobily luxusní americké značky Peerles v první dekádě minulého století.
Moderní tempomat vymyslel jistý Ralph Rowe Teetor. Od svých pěti let slepý, což mu ale nebránilo v kariéře konstruktéra a vynálezce. Teetorovi vadilo, jak ho jeho právník vozil autem. Když mluvil, zpomaloval, když zmlknul, opět zrychlil. A tak zkonstruoval tempomat. Ten se poprvé objevil v luxusním Chrysleru Imperial ročník 1958.
Tempomat je zařízení, které udržuje rychlost vozu zvolenou řidičem bez ohledu na to, zda vůz jede rovně, stoupá, či klesá. Řidič musí rozjet auto na požadovanou rychlost, zapnout tempomat a o nic dále se starat nemusí. Tempomat si zjistí rychlost vozu a přizpůsobuje jí řízení motoru, případně chování automatické převodovky. Všechny tempomaty se samy vypnou, když řidič sešlápne pedál brzdy nebo spojky. Kvůli bezpečnosti, aby tempomat nezasáhl do případného krizového manévru.
ČTĚTE TAKÉ: Spasitel, nebo škůdce: pomoc při parkování
Dnešní tempomaty již nejsou jen zařízením udržujícím rychlost vozu, kterou jel při jejich zapnutí. Většina má ovladače ke snížení či zvýšení rychlosti a tlačítko, jež nastavenou rychlost vyvolá zpět. To se hodí, například když je řidič nucen funkci tempomatu přerušit přibrzděním. V současných autech se tempomaty ovládají buď páčkou u sloupku řízení, nebo tlačítky na volantu. Vyspělejší zařízení mohou tyto dva způsoby ovládání kombinovat.
ČTĚTE TAKÉ: Spasitel, nebo škůdce: noční vidění
Páčka na volantu tempomatům některých automobilek nestačí. Takzvané adaptivní tempomaty totiž umí přizpůsobit rychlost vozu aktuální dopravní situaci. Spolupracují s radarem v přídi vozu, který hlídá odstup od ostatních automobilů a překážek. Řidič si navolí vzdálenost, kterou chce udržovat od ostatních vozů, a adaptivní tempomat pak zpomaluje a zrychluje vůz podle toho, jak se mu co připlete do cesty.
ČTĚTE TAKÉ: Spasitel, nebo škudce: udržte mě v pruhu
Adaptivní tempomaty byly donedávna výsadou luxusních vozů, poprvé se představily v luxusních mercedesech. Dnes se dostávají i do aut střední třídy. Některé značky používaly k určení vzdálenosti od okolních aut laser, ale radar se ukázal jako přesnější a odolnější vůči planým poplachům. Nejvyspělejší systémy dokáží auto zastavit a poté jej znovu rozjet, takže je lze využít například při popojíždění městskou zácpou (například v Mercedesu třídy S). Funkce adaptivních tempomatů našly další rozšíření v moderních bezpečnostních systémech, které vůz zpomalí, pokud radar zjistí, že se auto řítí do neodvratné srážky. A takové Volvo XC60 dokáže na základě informací radaru zastavit při hrozící srážce ve městě, ovšem jen pokud jede rychlostí do 30 km/h.
ČTĚTE TAKÉ: Řidiči v područí palubního počítače
Přesto nemají výhody tempomatu jen zastánce. Někteří řidiči by již auto bez něj nechtěli, protože nepotřebují hlídat, jakou rychlostí jedou a také si tolik neunaví pravou nohu, která pořád nemusí tlačit na plynový pedál. Což je na dlouhých cestách znát. Jiní mají dojem, že tempomat omezuje jejich pozornost. Když se v autě nudí, usínají.
Foto: BMW, Renault, Honda, Volvo, Daimler
