<span>Fiat Linea 1,4 T-Jet:</span> proměna Punta

Od podobně vzniklých aut se Linea odlišuje, a to hlavně typicky italským charakterem. Navzdory tomu, že se vyrábí v Turecku.

Malé sedany jsou nejlevnější cestou, jak si pořídit auto s velkým kufrem. Ten je pro mnoho českých motoristů důležitý, alespoň soudě podle dobrých prodejů Hyundai Accent a Renaultu Thalia na našem trhu. Stejně jako zmíněný renault se i Fiat Linea vyrábí v Turecku, jde totiž o společné dílo italské automobilky Fiat a turecké Tofas.

Tvary novinky, příznačně nazvané Linea (italsky linie) jsou typicky italské. Elegantní a harmonické, což nebývá u hatchbacků s přidaným „batohem" běžné. Linea není jen puntem, na něž byl naroubován kufr, má jinou příď a snaží se být svébytným modelem. Podle tvrzení Fiatu má dokonce konkurovat o třídu větším sedanům.

Recept na „hodně auta za málo peněz" se osvědčil například automobilce Škoda. Fiat zašel ještě dál, linea je jen o centimetr kratší než druhá generace octavie. Stačí však otevřít dveře, a hned je vše jasné. Linea vychází z o více než půl metru kratšího Fiatu Grande Punto, se kterým má společný interiér. Luxusnější dojem se snaží vzbudit stříbřitý středový panel, kliky a chromované rámečky přístrojů. Kombinace světlého podkladu a malých čísel ale není dobře čitelná, zvláště za šera. I prostornost liney se s většími auty nižší střední třídy může měřit jen těžko. Linea má sice o devět centimetrů delší rozvor než grande punto, ale je zhruba stejně úzká. Třem vzadu by bylo těsno na šířku, vyšším postavám i nad hlavou.

Zato kufr je obrovský. Jeho kapacita by měla uspokojit většinu českých chalupářů, a kdyby jim ani pět set litrů objemu nestačilo, mohou sklopit dělené zadní sedačky. Čistým tvarům karoserie však ustoupila i praktická stránka věci - kufr lze stejně jako v mnoha italských autech otevřít jen tlačítkem z interiéru nebo na klíči. Pak lze víko zvednout jen za jeho spodní hranu. Když prší, steče z něj špinavá voda rovnou do ruky otevírajícího.

Linea má spíš komfortní pérování. Takové zájemci o důstojný sedan ocení spíš než hbitost sportovního auta za cenu nárazu do ledvin od každé větší díry. S podvozkem není problém, jízdu však mohou zkazit kola.

Velké sedmnáctipalcové ráfky vypadají skvěle, ale tenké pneumatiky pošlou do kabiny rány od větších nerovností a na těch malých hlučí. S klidnějším charakterem podvozku liney kontrastuje lehké řízení s překvapivě ostrým převodem a také kousavá odezva brzd. Možná tím mají vzbudit dojem vyšší účinnosti, přestože jsou vzadu jen bubnové. Ale rodinnému sedanu stačí.

Stačit musí i výběr motorů. Zkoušený vůz poháněl nejsilnější benzinový čtyřválec T-Jet, který z objemu 1,4 litru produkuje nadprůměrný výkon 120 koní/88 kW. Mezi konkurenty nemá obdoby. Čtrnáctistovka dobře táhne již od dvou tisíc otáček, v těch vyšších má spoustu síly a při rozumné jízdě umí být i úsporná. Radost z výtečného motoru však kazí převodovka. Že má jen pět stupňů díky delší „pětce" nevadí, ale řadicí páka má k přesnosti daleko.

Horší řazení je jednou z mála slabin tohoto fiatu, které lze odpustit po prozkoumání ceníku. Základní čtrnáctistovka s výkonem 77 koní/57 kW začíná na 329 900 korunách, turbodiesel 1,3 je o pětadvacet tisíc dražší a přeplňovaný benzinový motor 1,4 T-Jet dodávaný od druhé výbavy začíná na necelých čtyři sta dvaceti tisících. Lepší verze mají štědrou výbavu a předražené nejsou ani příplatkové položky lákající jinde nedostupnými vymoženostmi jako vstupem USB, rozhraním Bluetooth nebo koženým čalouněním.

Největší lákadlo je však jasné na první pohled. Hodnocení designu bývá subjektivní, ale v tomto případě se mu nelze vyhnout. Nejhezčí auta se rodí právě v Itálii a toto je toho dobrým příkladem.

Foto: Fiat