Padesátileté jubileum
Bruce McLaren napsal začátek příběhu, který stále pokračuje
17.03.2013 09:20 Původní zpráva
Nestává se to často, ale někdy se tak životní příběh odvine, že se stane z velkého písmene malé. Je to i případ Bruce McLarena, z něhož je nyní mclaren. Letos je to půl století od vzniku závodní stáje, kterou založil.
Před šestasedmdesáti lety, přesně 30. srpna roku 1937, se Lesovi a Ruth McLarenovým v Aucklandu na Novém Zélandu narodil syn, jemuž dali jméno Bruce Leslie. Otec vlastnil autoservis, a tak není divu, že malý Bruce vnímal vůni benzinu už v kočárku a motal se kolem aut od doby, kdy se naučil chodit. McLaren starší byl také závodníkem, a jak je známo, příklady táhnou. Takže malý Bruce si na něm vyprosil postavení tříkolky, s níž pak mohl soupeřit s ostatními kluky. "Mou nejmilejší zábavou byl trénink řezání zatáček po dvou kolech, kradení šroubováků a upravování tříkolky," říkal pak při vzpomínce na nejmladší léta.
Jenomže v deseti letech onemocněl Perthesovou chorobou, což je degenerativní onemocnění kyčelního kloubu. Dva roky strávil na lůžku, ale jestli si někdo myslí, že jen ležel a koukal do stropu, tak se mýlí. Později přiznal, že v sanatoriu organizoval závody stejně starých pacientů na kolečkových křeslech. Což bylo samozřejmě přísně zakázáno, ovšem Bruce na to nedbal. "Ošetřovatelé nás nikdy nechytili," vyprávěl později se smíchem. Už v mládí se tak projevovaly dva výrazné rysy jeho osobnosti - organizační talent a neutuchající optimismus.
Následek choroby však byl patrný, Brucova levá noha byla o něco kratší než pravá, a McLaren mírně kulhal. Za volantem ale handicap znát nebyl...
Neplýtvat životem
"Nevyužívat svých schopností by bylo plýtvání životem. Cítím totiž, že jeho kvalita je měřitelná tím, čeho dosáhnete, nikoliv tím, kolika let se dožijete," je další z jeho myšlenek a svým životem dokazoval její opravdovost.
Ve čtrnácti letech si postavil závodní auto. A trpělivě čekal na šestnácté narozeniny, neboť to byla meta, která mu umožnila získat řidičský průkaz. S vozem Austin 7 Ulster začal startovat v závodech do vrchu a tenhle kulhavý mladík ukázal nesporný talent.
Začal startovat na okruzích v novozélandském šampionátu a rychle se šplhal nahoru. A jako nejnadanější pilot země se v rámci programu Driver to Europe, který vyhlásila místní automobilová asociace, přesunul v roce 1958 na starý kontinent. Ten skýtal přece jen více možností, než daleký ostrovní stát. Studia na technické vysoké škole šla stranou, neboť staré dobré přísloví říká, že zlatý kočár jede kolem jen jednou za život. A Bruce McLaren cítil, že tohle je ten "jeho" zlatý kočár...
Měl štěstí, ujal se ho Jack Brabham, o němž později prohlašoval, že "to je jeden z nejdůležitějších lidí, které potkal". A důkaz svých schopností dokázal ještě v roce, kdy přijel do Evropy. S formulí 2 dojel pátý ve společném závodě F1 a F2 na Nürburgringu!
O rok později postoupil na nejvyšší stupínek v automobilovém sportu a s vozem F1 týmu Cooper získal první vítězství, byla to Velká cena USA. Stal se do té doby nejmladším vítězem závodů vozů formule 1. Bylo mu 22 let a 104 dnů.
Vlastní stáj
Už u týmu Cooper, kde vydržel do roku 1965, se ale projevovala další z jeho vlastností, jíž byla snaha se zlepšovat. Pouštěl se do technického vývoje, co vymyslel, sám také testoval. V sezoně 1960 se stal vicemistrem světa, překonán byl pouze svým vzorem Jackem Brabhamem. Jenom závodit a vítězit ho však neuspokojovalo a také ke konci své kariéry u stáje Cooper cítil, že má na víc.
V roce 1963, tedy přesně před padesáti lety, založil vlastní tým pod názvem Bruce McLaren Motor Racing. Mimochodem je stále ještě v činnosti, i když působí na v Austrálii a na Novém Zélandu.
Nová stáj se chvíli rozkoukávala, ale poté, co týmu Cooper došly síly a peníze, postavil McLaren svůj monopost a v roce 1966, který byl pro něj velice úspěšným, neboť zvítězil ve čtyřiadvacetihodinovce Le Mans s také v zámořské sérii CanAm, vstoupil mezi automobilovou špičku ve formuli 1 monackou Grand Prix.
Už byla řeč o tom, že každou novinku chtěl vyzkoušet na vlastní kůži. A to se mu také stalo osudným, neboť 2. června 1970 při testování vozu McLaren M8D, jenž byl určený pro závody CanAm, na okruhu v anglickém Goodwoodu havaroval a zahynul. Zanechal za sebou manželku Patricii a tehdy čtyřletou dceru Amandu. Ale také životaschopný tým...
Úspěchy mclarenů
V závodech formule 1 je pouze jedna stáj starší, je jí odvěký rival Ferrari. Po McLarenově smrti převzal vedení stáje Teddy Mayer, o deset let později vystřídán Ronem Dennisem. A právě bývalý mechanik Dennis dovedl navázat na McLarenův odkaz a z týmu udělal světového lídra. Vždyť v mclarenech získali tituly světového šampiona Emerson Fittipaldi, James Hunt, Niki Lauda, Alain Prost, Ayrton Senna, Mika Häkkinen a Lewis Hamilton. Co jméno, to pojem.
Za padesát let vyhráli piloti týmu 182 Velkých cen, získali tucet jezdeckých titulů a osm triumfů v Poháru konstruktérů. Vozy McLaren triumfovaly také v sérii CanAm, všechny soupeře za sebou nechaly hned třikrát i ve slavném závodě 500 mil v Indianapolisu.
Ovšem to zdaleka není všechno, kde se značka McLaren prosazuje. Pustila se i do výroby silničního automobilu, v roce 1993 debutovala s modelem McLaren F1, který dodnes zůstává nejrychlejším vozem světa s atmosférickým motorem. Mimochodem silniční mclaren nepatří k nejlevnějším, ale milion dolarů na jeho pořízení by mohl stačit, ale zájemce se musí postavit do fronty šejků. A na letošním ženevském autosalonu představila třetího "silničáře" - McLaren P1.
"Bruce McLaren napsal začátek tohoto příběhu a tato legenda bude pokračovat ještě mnoho let," řekl Ron Dennis. Bezpochyby ví, o čem mluví...
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.