Jubileum
Hans Ledwinka stál u zrodu klenotů i tatrovácké koncepce

Rakouský automobilový konstruktér Hans Ledwinka, který se narodil před 140 lety, 14. února 1878, v dolnorakouském Klosterneuburgu, byl v letech 1897-1945 zaměstnaný v kopřivnické firmě Tatra. Během svého zdejšího působení stál u zrodu takových klenotů, jakými jsou vozy Tatra 11 a Tatra 77.

Ledwinka vystudoval průmyslovou školu ve Vídni a poté nastoupil do společnosti Nesselsdorfer Wagenbau-Fabriks-Gesellschaft, nynější Tatry Kopřivnice. Zde se jako pomocný konstruktér podílel již na vzniku prvního automobilu s názvem Präsident. V Kopřivnici Ledwinka se dvěma přestávkami v letech 1902 až 1905 a 1916 až 1921, kdy pracoval v rakouských firmách Max Friedmann a Steyr, působil až do konce druhé světové války. Byl technickým ředitelem a později šéfem celé továrny. Pod jeho vedením vznikaly vozy, které měly řadu unikátních řešení. Mimo jiné jako první zavedl do sériové výroby brzdy na všech kolech.

V roce 1923 představil zcela novou koncepci automobilu, které se dodnes říká "tatrovácká". Jejím základem je podvozek tvořený centrální nosnou rourou s nezávisle uloženými výkyvnými poloosami. Vpředu byl umístěn vzduchem chlazený motor a převodovka. První z takto řešených vozů, Tatra 11, položil základ celé řadě osobních automobilů. Firma tuto koncepci používá pro těžké nákladní automobily dodnes. Legendární Tatra 77 se v roce 1934 stala prvním sériově vyráběným vozem s aerodynamickou karosérií. Na ni navázala neméně slavná Tatra 87, která se osvědčila i při slavných výpravách Miroslava Zikmunda a Jiřího Hanzelky.

Ačkoli se Ledwinka výrazně zasloužil o rozvoj českého automobilového průmyslu, strávil po válce ve vysokém věku pět let v československém vězení. Obviněn byl z kolaborace s nacisty, s kterými jako ředitel firmy musel komunikovat. V roce 1992 byl, byť již posmrtně, plně rehabilitován a jeho proces označen za zmanipulovaný. Po propuštění z vězení Ledwinka odmítl nabídku vrátit se do Tatry a využil možnosti vystěhovat se do Rakouska. Nakonec se usadil v Mnichově, kde působil jako odborný technický poradce a kde také 2. března 1967 ve věku 89 let zemřel.

V březnu 2007 byl na ženevském autosalonu uveden do automobilové síně slávy.