Češi, do trenek!

Pražský mezinárodní maraton (PIM) je největší atletickou událostí ve střední Evropě. Pořadatelům ale příliš nevydělává. „Až se začne účastnit více Čechů, bude to lepší,“ říká Carlo Capalbo, ředitel a podílník firmy Prague International Marathon (PIM).

Podle posledních dostupných výsledků skončil PIM v roce 2004 s téměř pětimilionovou ztrátou, o rok později to bylo minus dvě stě tisíc. Proč tato zavedená mezinárodní akce s podporou města i sponzorů není zisková?

Ta ztráta byla výjimečná, v letech předtím jsme pokaždé náklady pokryli. Shodou okolností jsem zhruba v té době na dva roky z PIM odešel, abych si odpočinul. Organizovat pražský maraton není jen otázka zavedeného postupu, ale i velkého zápalu, snahy přilákat běžce. Loni už jsme ale byli v černých číslech a budeme i letos. Aby se nám dařilo lépe, potřebujeme získat více českých běžců. Roční navýšení o dvě až tři sta účastníků, kteří běží maraton poprvé, je pro nás velký úspěch.

Jak v první polovině devadesátých let vznikla myšlenka něco takového pořádat?

V pražské hospodě, kde jsem seděl se zlatým maratoncem ze Soulu Gelindem Bordinim. V roce 1994 jsme se my dva spolu s bývalým reprezentantem v basketbalu Zdeňkem Břízou, Emilem Zátopkem a dalšími pustili do organizace.

Maraton běželo letos téměř pět tisíc závodníků. Pro srovnání – kolik lidí se účastní maratonu v Berlíně, který patří mezi největší?

Čtyřicet tisíc lidí. V celém Německu se maratonů každoročně zúčastní čtvrt milionu běžců. Když to vztáhneme k celkové populaci 80 milionů obyvatel a aplikujeme na Česko, tak by u nás mohlo běhat alespoň třicet tisíc lidí.

Jsou Češi větší peciválové, nebo jen neradi soutěží?

Češi jsou poměrně fit, zvládli by to, je to spíš věc kulturní odlišnosti. Lidé na Západě se snaží čelit konzumnímu způsobu života, hledají něco, co za peníze nekoupí. Sport jim zajistí lepší fyzičku a psychickou pohodu. Až Středoevropané dosáhnou podobné životní úrovně, taky k tomu dospějí.

Takže běhání tady zatím není příliš v módě?

Maraton tu zatím není tak „trendy“ jako třeba v Londýně nebo v New Yorku. V USA, kde žije nejvíc tlustých lidí na světě, se věnují joggingu ve větší míře než v Evropě.

Pražský maraton, konaný v květnu, má nezvykle vysoký podíl běžců z ciziny. Můžete to srovnat s jinými závody?

Letos zde běželo 51 procent cizinců. Velké běžecké události jako Londýn, New York, Chicago, Boston nebo Berlín mají kolem deseti procent zahraničních závodníků.

Pražský maraton se tedy rozrostl právě díky cizincům. Proč se nesnažíte raději přilákat více Čechů?

Děláme pro to všechno. Od roku 1999 pořádáme každoročně půlmaraton, který začínal s účastí osmi set lidí, dnes jich běhá téměř šest tisíc. Klidně bychom mohli organizovat něco menšího a postupně růst s tím, jak se mění životní styl obyvatel Česka. My jsme si ale vybrali tu druhou cestu – chtěli jsme udělat něco velkolepého na vysoké mezinárodní úrovni. V roce 2005 byl pražský maraton zařazen do světové desítky nejdůležitějších maratonů podle Mezinárodní atletické federace (IAAF).

Čím se běh v Praze, vedle několikanásobně menšího počtu účastníků, liší od ostatních velkých zahraničních běhů?

Finanční strukturou příjmů. Ve světě obvykle šedesát procent rozpočtu tvoří startovné účastníků, pětinu dávají instituce a zbytek sponzoři. My máme naopak nejvíc od sponzorů, a dokud se nebude hlásit devadesát procent Čechů, musíme na ně spoléhat, abychom pokryli náklady. I Rakušané běhají maratony třikrát častěji než Češi.

Jaká je kapacita pražského maratonu?

Naším snem je osm až deset tisíc lidí. To je tak akorát, abychom udrželi současnou úroveň služeb, přilákali dobré běžce a mohli zůstat v centru. Na to, aby běželo tolik lidí jako v Londýně či Berlíně, je město příliš malé a v Česku žije jen deset milionů lidí.

Poplatek za účast v maratonu činí šedesát eur (1750 korun). Není to příliš?

Maraton s určitou úrovní servisu stojí obvykle mezi 80 a 100 eury. New York přijde na 150 dolarů, Londýn na 120 liber. Kromě toho účtujeme Čechům jen třicet eur, aby si to mohli dovolit.

Členové vámi založeného Českého maratonského klubu (ČMK) mají skutečně slevu. Není to diskriminace cizinců?

Zákon samozřejmě diskriminaci zakazuje, nicméně museli jsme najít nějaký způsob, jak místním lidem otevřít startovní pole. Členy ČMK se na dobu jednoho roku mohou stát Češi a cizinci s trvalým pobytem v ČR. Na západ od nás není ta cena vzhledem k životní úrovni problém. Východoevropské maratony takové slevy obvykle poskytují.

Pražský maraton je hodně na očích. Z podrobného průzkumu, který jste si nechali vypracovat, vyplývá, že o něm má nějaké povědomí 41 procent Čechů. Je to silný argument pro sponzory?

Ve shánění financí jsme extrémně úspěšní, dokážeme si obstarat tolik jako Sparta Praha, což je zázrak. Dokonce si od nás vyžadují konzultace organizátoři ostatních velkých maratonů. Na druhou stranu zajistit pro sponzory odpovídající protihodnotu, aby do toho s námi šli i příští rok a dali třeba více peněz, nás stojí hodně sil.

Kolik činí rozpočet maratonu?

Letos je to 58 milionů, část ale dostaneme od sponzorů ve formě barteru, například Hilton ubytuje některé atlety. Hotovost potřebujeme na zaplacení organizačního týmu, technického servisu, marketingu, logistiky. Od sponzorů pochází 28 milionů korun.

Organizujete v Evropě i jiné maratony?

Pomáháme s organizací menších maratonů v Krakově, Poznani, Bratislavě, Záhřebu, Bělehradě, Budapešti a poprvé příští rok i v Bukurešti. Nejmenší pomoc potřebují Košice, nejstarší maraton v Evropě (od roku 1924, pozn. red.). Naše míra intervence se různí, pomáháme jim s propagací, se sháněním sponzorů. Společnosti Volkswagen, Adidas a Hervis jsme přesvědčili, aby pravidelně investovaly do několika maratonů ve východní Evropě. Řada firem už přišla na to, že tradiční reklamy v tisku a v televizi ztrácejí na účinnosti. Hitem je takzvaný event marketing, tedy prezentace firmy prostřednictvím sponzoringu veřejných událostí.

Podle propočtů, které pro vás připravily dvě univerzity, přináší vámi pořádané soutěžní běhy městu celkem miliardu korun ročně, protože zahraniční účastníci a jejich doprovod tu utrácejí. Jak vám město Praha na oplátku pomáhá?

Letos jsme dostali dva miliony korun a město nám vychází vstříc. Policie při bězích zajistí uzavření ulic, značení a signalizaci, spolupracujeme se záchrannou službou. Pražským službám hradíme čištění ulic, zátarasy a podobně.

Jsou i v ostatních městech tak vstřícní?

Před zhruba pěti lety předstihl pražský maraton, co do velikosti, ten vídeňský. Vídeňská radnice mu proto udělila grant ve výši sedm set tisíc eur, aby posílila marketing. Takové události jsou pro město zlaté – v přímém přenosu vidí televizní diváci nejen běžce, ale právě město. Například ve Španělsku, kde o hokeji mnoho nevědí, je Praha známá díky maratonu, vysílá ho tam televize.

Pamatujete, že by nějaký maraton zkrachoval?

Maratony jako takové nekrachují, je to totiž skvělý způsob, jak propagovat město. Organizátoři někdy musejí skončit, ale přijdou noví nebo se změní management: takové problémy měly Milán, Bělehrad nebo Frankfurt. Problém je v tom, že se toho zpravidla ujímají sportovci: nadšení nestačí, musí se to zvládnout i z marketingového hlediska a umět sehnat peníze.

Nikdo se nepokusil vám v Česku konkurovat v organizování maratonu?

Něco roste v Ostravě, ale jsme za takovou konkurenci rádi. Když bude běhat více lidí, pomůže to i nám.

V propagačních materiálech uvádíte, že máte ambici podílet se na organizaci letní olympiády, pokud by se v Praze v roce 2016 nebo 2020 konala. Opravdu se na to cítíte?

Maraton už teď umíme organizovat na olympijské úrovni. Dokážeme například sehnat přes tisíc dobrovolníků, kteří pracují za tričko a čepici. Olympiáda je pochopitelně jiná liga, ale jako model PIM odpovídá.

***

Carlo Capalbo (49)
Rodák z Neapole vystudoval v Itálii práva, v USA získal titul MBA. Dvanáct let pracoval v informačních technologiích, naposledy byl řídícím manažerem pro Evropu pro tehdy vážného konkurenta Microsoftu WordPerfect (dnes součást kanadské softwarové firmy Corel). Při jedné pracovní cestě do Prahy se setkal s Emilem Zátopkem. V roce 1995 spoluzaložil firmu Prague International Marathon (PIM), která letos organizuje čtyři soutěžní běhy v Praze: maraton, půlmaraton a dva kratší závody. Loni se běhů (včetně nesoutěžních) zúčastnilo celkem 34 tisíc lidí. Loni PIM vykázal zisk 1,2 milionu korun. Firma, jejímž hlavním podílníkem je Italka Maria Vittoria Mastrostefanová, zaměstnává patnáct lidí. Carlo Capalbo coby junior reprezentoval Itálii ve volejbale, dnes si rád zahraje fotbal. Nejdelší běh, který kdy běžel, byl půlmaraton, a to třikrát v životě. Capalbo je rozvedený, má tři děti. Řídí vůz od sponzora – Volkswagen Touran.

Foto: Robert Zlatohlávek