Jednatel koncernu Bayer: Němci nejsou pohodáři

„Na český trh léků na předpis jsme se díky akvizici Scheringu vrátili po osmi letech,“ říká Dirk Schade, ředitel a jednatel české pobočky německého koncernu Bayer.

Firma Bayer se zabývá ochranou zemědělských plodin, kromě jiných i chmele. Chráníte patrně i kvalitu českého piva. Chutná vám?

Miluji české pivo, což je obzvlášť cenné, říká-li to Němec. Myslím, že Česko a Německo jsou výrobci nejlepšího piva na světě. Můj pradědeček byl majitelem pivovaru ve městě Dessau, kde vyráběl „Schade Bier“.

Jak skončil tenhle rodinný byznys, prodal pradědeček továrnu?

Pivovar byl zabaven sovětskými vojsky po skončení druhé světové války.

Co je páteří byznysu Bayeru v České republice: farmaceutika, zemědělské produkty nebo chemikálie?

Jsme tu dost silní v polymerech díky citelnému zastoupení automobilového průmyslu a navázaných dodavatelů. Usilujeme ale o rozvoj ve všech našich klíčových kategoriích. Po akvizici Scheringu samozřejmě viditelně stouplo zastoupení na trhu s léky. Asi po osmi letech se tak Bayer vrátil na trh s léky na předpis. Dlouholetou tradici proti tomu máme na českém trhu v oboru ochrany rostlin.

Ve výroční zprávě Bayeru za rok 2006 je poněkud překvapující zmínka o úspěchu řady antiparazitik s názvem Advantage/Advantix (proti roztočům a blechám), jež v daném roce rostla rychleji než všechny ostatní tradiční značky. Je to náznak nového trendu ve směrování firmy?

Musíme se na to dívat tak, že tyto řady rostou z poměrně mnohem nižších základen, což do značné míry vysvětluje jejich překotný růst. Nedá se to srovnávat s plně rozvinutými, tradičnějšími segmenty.

Jak vznikají jména pro jednotlivé zdravotnické přípravky? Existuje nějaké speciální oddělení, které ty exotické názvy vymýšlí? Jména jako Nexavar či Rivaroxaban jsou na první poslech dosti spletitá.

Hlavním úkolem je vymyslet názvy, které jsou srozumitelné celosvětově. Problém je, když v některé zemi přináší název nezamýšlené či jinak nepatřičné dojmy. Třeba v Polsku jsme museli vymyslet jiný název pro moderní antikoncepci Yadine. Důvod byl zřejmý: v polštině se jed řekne „jad“. Někdy proto dojde k situaci, že se tentýž prostředek jmenuje v různých zemích jinak.

Je zřejmě nutné si ty názvy registrovat s předstihem. Jak dlouho trvá proces vývoje konkrétního prostředku?

I já jsem často překvapen fantazií tvůrců při tvorbě názvů, nicméně jméno je poslední krok. Zásadní je proces vývoje prostředku a následného testování. To trvá v průměru osm až deset let, někdy i dvanáct. Platí to i pro oblast zemědělství a prostředků pro ochranu rostlin, nikoli jen pro „lidská“ farmaceutika.

V oboru působíte od roku 1990. Pokuste se nastínit hlavní rozdíly mezi německým a českým prostředím.

Je jasné, že rozdíly existují, i když v posledních letech se zmírňují. Patrné jsou však stále třeba v zemědělství. Zde hraje rozhodující roli velikost farem či zemědělských družstev. V Německu, a v západní Evropě vůbec, jsou rozlohy jednotlivých farem spíše menší...

Protože tam neproběhla žádná kolektivizace?

Ano, vychází to z historického vývoje. Ale je to velká šance pro české zemědělce. Mohou se snadno stát obávanými hráči na evropském trhu. To se týká jak obilovin, tak řepky olejky i kukuřice, což jsou převažující zemědělské plodiny v ČR.

Skutečně? Dříve, v dobách socialismu, byla naopak malá políčka, třeba za rakouskými hranicemi, znakem „zdravého“ západního zemědělství bez velkých družstevních lánů.

Farmy s velikostí pět tisíc a více hektarů jsou v Německu skutečně nevídané. Právě to ale dnes Čechům dává, jsou-li efektivní, konkurenční výhodu.

Očekáváte tento trend i v západní Evropě? Bude i zde docházet k „synergiím“ z fúzí farem?

Po pravdě řečeno, ten trend je patrný již dnes. Ve východním Německu velké farmy samozřejmě také existují. Objevují se ale již i v severním Německu či v dalších částech bývalého západního Německa. Farmy tam kooperují a těží z velkých rozloh.

Socialistický režim v minulosti rozvinul z dnešního pohledu více tržní postupy.

Takto bych to neřekl. Jde právě o ten časový posun. V té době to prostě nebylo zamýšleno vůbec jako protržní opatření, naopak.

Tehdy to byla čirá ideologie.

Ano. Opatření nařízené shora. Dnes to je zcela dobrovolný a ekonomicky orientovaný vývoj.

Co třeba podnikatelská mentalita Čechů a Němců, jak ta se liší?

Myslím, že Němci si nejsou vědomi poměrné blízkosti v uvažování s Čechy. Lze ji rozeznat už přímo v jazyku, české pojmy jsou často tvořeny na podobných principech jako německá slova, výrazy se překrývají. Co se týká mentality, když je dán určitý „deadline“, v ČR je to pouze jakési „orientační datum“, kdežto v Německu je to skutečně „šibeniční termín“ – do této doby to prostě musí být doděláno, odevzdáno...

Který přístup je bližší vám?

Obecně mám raději více uvolněný způsob řešení problémů. Češi tento povahový rys hezky popisují slovem „pohodář“. Typičtí Němci bývají příliš striktní.

K Čechům máte viditelně blízko. Je to dáno tím, že vaše manželka je Češka?

Možná. V Česku žiji osmým rokem a docela jsem se tu zabydlel. S Vendulou se dobře doplňujeme. Učila mě česky, já jí nyní dávám lekce němčiny. Ona teď čte knihu Anastasia v češtině, já paralelně tentýž titul v němčině. Mimochodem, je to překvapivě zajímavá a chytlavá kniha. Autor, Rus Vladimír Megre, vypráví skutečný příběh, jak před třinácti lety potkal kdesi v tajze Anastasii, ženu nadanou jasnovidectvím a neskutečnou moudrostí nad životem. Je to o duchovním propojení lidskosti a přírody.

Příroda a ochrana životního prostředí je ústředním tématem pro celou společnost Bayer. Češi, včetně prezidenta Václava Klause, jsou v této věci často skeptiky. Jaký pro ně máte argument?

Jednak se snažíme sami dbát na energetickou náročnost výroby – emise ekvivalentu CO2 Bayer Group snížila od roku 1990 o 5,5 milionu tun – a jednak vyvíjíme technologie, které jsou šetrné k přírodě, například izolace do mrazniček na bázi polymerů, které snižují spotřebu energie. Kdyby vyšla kniha pana Klause (Modrá, nikoliv zelená planeta, pozn. red.) v němčině, rád bych si ji třeba přečetl, abych se seznámil s názory, které jsou mimo hlavní proud.

Myslíte, že existují skutečné, dejme tomu vědecky podložené hrozby typu globálního oteplování, nebo je vše, co se týká hrozeb životnímu prostředí, zveličováno burácivou mediální kampaní?

Několik posledních desetiletí tu probíhá diskuse na tato témata, kdo ji sleduje, ví, o čem je řeč. Existují zřejmé vědecké scenáře, podle nichž je klimatická změna velkou hrozbou pro budoucnost. Bayer jako firma se snaží připravit platformy pro další debaty na environmentální témata, například náš kulatý stůl o energiích. Chceme do debaty vtáhnout širší veřejnost, hlavně mladé lidi – budoucí „decision-makers“, a proto pořádáme i například výstavy fotografií s ekologickým podtextem.

Vyberte jedinou věc, která je klíčem k úspěchu v byznysu.

Zaměstnanci. Zásadním aktivem jsou pracovníci ve firmě. To si musíte uvědomit a řádně o ně pečovat, aby se cítili maximálně spokojení.

***
Dirk Schade (37)
Pochází z Vestfálska. S Bayerem je spojen od studijních let. Bakalářský titul získal ve speciálním studijním programu uskutečňovaném v rámci firmy. Poté nastoupil do Agfy, jedné z tehdejších dcer Bayer Group. Přímo v Bayeru pracuje od roku 1997, kdy začal působit v segmentu ochrany rostlin. Od roku 1999 pak má na starosti záležitosti firmy v České a Slovenské republice. Od roku 2004 pracuje jako country manager Bayer CropScience pro obě země a o rok později se stal jednatelem Bayer, s. r. o., zodpovědným za aktivity Bayer Group v ČR a v SR. Je ženatý s Češkou Vendulou. Má rád golf, fotbal, stolní tenis, jízdu na koni. V Praze chodí s oblibou do restaurací s krásným výhledem na město, hlavně na Nebozízek či do Hergetovy cihelny. Jezdí vozem značky Audi.

Autor: Lukáš Kovanda
Foto: Robert Zlatohlávek