Jestřábí žena
29.05.2006 00:00
Od svých dvaatřiceti let patří mezi sedmičku lidí, kteří rozhodují o ceně peněz v české ekonomice. Ke konci roku bude o jejím dalším setrvání ve vedení centrální banky rozhodovat prezident Václav Klaus. Michaela Erbenová by chtěla zůstat dalších šest let.
Na konci letošního listopadu vám končí první funkční období v bankovní radě České národní banky. Už si hledáte nové místo?
Nehledám. Myslím, že by to nebylo správné. V životě jsem dělala leccos, takže si umím představit poměrně snadno změnu. V tuto chvíli jsou ale všechny možnosti otevřené.
Máte zájem pokračovat dalších šest let jako členka bankovní rady?
Nejsem to já, kdo o tom rozhoduje. Nezapírám, že práce, kterou dělám v bankovní radě, je inspirující a vnitřně obohacující. Takže kdyby mi bylo nabídnuto pokračování, neodmítla bych.
Jak se vám tady v bance pracuje? To prostředí působí poněkud depresivně. Na temných chodbách červené koberce, žádní lidé, stěny obložené masivním dřevem...
Souhlasím s vámi, že prostředí je poněkud ponuré. Jak mohu, snažím se ho zlidšťovat. Nejsem typ, který by si liboval v atributech moci. A z téhle budovy na vás atributy moci přímo dýchají. To neznamená, že odmítám hierarchie, že bych byla anarchistka. Prostě šéf je šéf, podřízený je podřízený, to je v pořádku, ale mám raději, když se to odehrává v nějakých demokratičtějších prostorách. Červený koberec na mě dýchá něčím, co není vnitřně se mnou souznící. Když jsem poprvé přišla do kanceláře, v níž teď sedíme, a viděla ty dřevěné stěny, tak jsem si řekla, co já tady budu dělat, nota bene v té době ta kancelář byla s příslušenstvím velká asi jako celý můj byt. Nejprve jsem sundala obraz ze zdi, pověsila tam obrázky svých dětí. Jejich výtvory se časem navíc zlepšily, už to začíná mít výtvarnou hodnotu. Jestli narážíte na to, že prostředí může nějakým způsobem ovlivnit myšlení člověka, tak nevím, je třeba se tomu prostě bránit. Doufám, že se tomu bráním úspěšně, nebo si to alespoň namlouvám.
Někdy pomůže, když se otevřou dveře do chodby.
Přemýšlela jsem o tom. Trochu by mi to zdemokratičtilo ten prostor. Záhy jsem přišla na to, že je to úplně na nic, protože tam je snad sto metrů dlouhá široká chodba, po které skoro nikdo nechodí. Akorát by to vypnulo klimatizaci, která je fajn. Jinak se snažím co nejvíc chodit po bance. Než abych si podřízené zvala do kanceláře, raději za nimi zajdu.
Míváte jako bankovní rada nějaké společné akce? Třeba pikniky, tenis, bowling nebo squash?
Ne.
Dříve to ale bylo jiné...
To máte pravdu, ale při povodních v roce 2002 nám odplaval tenisový areál v Troji, který jsme od té doby neobnovili. Bylo to takové přirozené místo setkávání. Párkrát jsme v poslední době zašli na večeři. Že bychom se nějak družili s rodinami nebo jezdili někam na výlety, tak to ne.
Připouštíte, že v bankovní radě existuje rozdělení na takzvané jestřáby a holubice?
V zásadě to dělení na holubice a jestřáby sedí, ale není permanentně platné. V určitých obdobích člověk zastává nějaký názor a profiluje se tím či oním směrem.
Podle mého názoru je Michaela Erbenová jasným jestřábem.
Zatím neodhalujeme, jak kdo hlasuje. Takže úsudek musím nechat na vás. Ne vždy je ale mediální obraz o hlasování jednotlivých členů bankovní rady, který si přečtu v nějakém médiu, správný.
Jak vycházíte s třemi novými členy bankovní rady, Miroslavem Singerem, Pavlem Řežábkem a Pavlem Holmanem, které loni jmenoval prezident Václav Klaus?
Nemám žádný osobní konflikt nebo problém s žádným z nich. Myslím, že všichni jednají korektně.
Jak se díváte na to, že poprvé v historii proniklo na veřejnost, jak jednotliví členové bankovní rady hlasovali o snížení úrokových sazeb? Stalo se tak právě po příchodu tří nových členů. Loni 24. února pro snížení úrokové sazby pro dvoutýdenní repo operace z 2,25 procenta na dvě procenta hlasovali Pavel Řežábek, Jan Frait a Miroslav Singer. Proti byli Luděk Niedermayer, Zdeněk Tůma, Robert Holman a vy.
Určitě není dobré, že se tak stalo. Na druhou stranu se podobná situace již neopakovala a myslím, že se ani opakovat nebude. Mohlo by se tak stát pouze v případě, že se tak centrální banka vědomě rozhodne. K tomu zatím nedošlo.
Co podle vás brání tomu, aby ČNB zveřejňovala, jak jednotliví členové bankovní rady hlasují?
Zveřejňování jmenovitého hlasování není mezi centrálními bankami příliš obvyklé. Používá ho pět z šestnácti zemí, které jako my cílují inflaci. V dalších dvou včetně ČR se zveřejňuje pouze poměr hlasů. Je to z dobrých důvodů. Zveřejňování jmen je například spojeno s řadou rizik. Těmi hlavními jsou větší setrvačnost v rozhodování v zájmu obrany před nařčením z nekonzistence, riziko zvýšení tlaku na jednotlivé členy bankovní rady ze strany zájmových skupin a riziko odklonu od skutečného vlastního názoru směrem k většinovému ve snaze nevyčnívat.
Je veřejným tajemstvím, že po Zdeňku Tůmovi by se měl guvernérem ČNB stát současný viceguvernér Miroslav Singer, tedy pokud na Hradě zůstane Václav Klaus. Je na jeho vystupování viditelné, že s tím počítá?
Z hlediska vnitřního fungování banky se jistě nějak profiluje, ale při jednáních u něho žádnou dominanci nepozoruji.
Kdy podle vás bude pro Českou republiku vhodné a výhodné zavedení eura?
Myslím, že v tuto chvíli určitě není v pozici, kdy by byla schopna výhody případného zavedení eura realizovat.
Kde vidíte hlavní problém?
Dvěma nejdůležitějšími jsou směřování rozpočtové politiky a absence strukturálních reforem, které by reflektovaly stárnutí obyvatelstva. Problémem je také velmi špatné fungování trhu práce.
Váš kolega z bankovní rady Singer relativně často varuje před strukturou zahraničních investic, které putují do české ekonomiky. Sdílíte jeho obavy?
Slovo obava bych považovala za příliš silné. Malá ekonomika, jako je ta česká, se nikdy nevyhne určité míře specializace. Na druhou stranu je pravda, že podíl skupiny strojů a zařízení, a to není jen automobilový průmysl, je na vývozech více než poloviční. To může, ale i nemusí do budoucna vyvolávat rizika. Zdá se totiž, že se charakter automobilového průmyslu nástupem poptávky v zemích, jako je Čína, Indie, změní a může být do budoucna méně cyklický.
Silná orientace ekonomiky na průmysl však není zcela ideální...
Myslím, že jsme možná jedna z nemnoha zemí v Evropě, kde se zvyšuje podíl zaměstnanosti v průmyslu. To také znamená, že se nevyváží zboží s vyšší přidanou hodnotou - jako třeba služby. Pořád se mi zdá, že systém investičních pobídek, tak jak ho máme nastaven, favorizuje velké továrny, což posiluje koncentraci vývozu na několik málo oborů ve zpracovatelském průmyslu. Tady by se tvůrci hospodářské politiky měli zamyslet. Nevím přesně, v čem to je. Možná je to jen pokřivení uvnitř investičních pobídek, které více favorizují velké investice do těch závodů. Je ale možné, že je to dáno i tím, že pro vládní úředníky z CzechInvestu je daleko zajímavější prezentovat jeden projekt za miliardu dolarů než deset menších ve stejné celkové hodnotě.
Před pěti lety byl váš hrubý měsíční příjem v ČNB kolem osmdesáti tisíc korun, dnes se pohybuje někde na hranici 200 tisíc. Cítíte, že se vaše životní úroveň rapidně zvýšila?
Moje životní úroveň je dobrá, takže v tomto smyslu jakékoli skokové zlepšování asi není namístě. Pro drtivou většinu obyvatel v této zemi není mezi tak velkými čísly příliš uchopitelný rozdíl. Jestli se ptáte, zda jsem začala jezdit na jinou dovolenou, ne, nezačala, protože se nám narodily malé děti, takže jsme paradoxně jezdili na dovolenou spíš na Šumavu, mimopracovně jsem si také nezačala více užívat, protože na to nemám čas, golf nehraji, tenis také ne. Hypotéku mám od České národní banky. ČNB svým zaměstnancům poskytuje úvěry na bytové potřeby, které mají parametry hypotéky. Pro mě osobně je správnější mít půjčku u ČNB než u nějaké komerční banky.
Jak vysoký úrok platíte?
V mém konkrétním případě je to 4,6 procenta. (Komerčně poskytované hypotéky dnes začínají někde u hranice tří procent, pozn. red.) Půjčku jsem si brala před dvěma lety, kdy ten úrok byl srovnatelný s převládajícími podmínkami na trhu pro lidi mé příjmové kategorie. Pořídili jsme si rodinný domek.
Každá země, která má euro jako platidlo, má možnost mít na euromincích vlastní motiv. Existuje v ČNB představa, co by na nich mohlo v našem případě být?
Zatím žádná není. Můj osobní názor - a teď to berte opravdu jen jako můj osobní názor - je, že takovým jednotícím symbolem je český lev, který má tradičně na českých mincích své místo.
Váš manžel Ondřej Schneider řekl před nějakou dobou, že Václava Klause nepovažuje za ekonoma. Vy jste pro Klause svého času pracovala jako poradkyně. Považujete ho za ekonoma?
Ano. A možná je to dané tím, že si každý z nás dvou představuje pod slovem ekonom něco jiného. Já si pod tím slovem představuji člověka, který má nejen formálně nějaké ekonomické vzdělání, ale který také uvažuje v kategoriích výnosů a nákladů a který uvažuje v kategoriích motivací jednotlivců a motivací firem při jejich chování, a to motivací zejména, i když nikoli výlučně, měřitelných a kvantifikovatelných. V tomto smyslu je moje odpověď na vaši otázku pro mne absolutně nepochybná.
Myslíte, že názory některých ministrů, třeba Zdeňka Škromacha nebo Bohumila Sobotky, umožňují, aby v budoucnu proběhly zásadnější reformy, například penzijního systému?
Je trestuhodné, že jsme jako stát, jako společnost, dosud promarnili několik velmi dobrých let z hlediska hospodářského růstu a neodhodlali se k reformám, o kterých nejenom všichni kolem nás, ale i my sami dávno tušíme, že se jim nevyhneme. Rozhodně není rozumné a obezřetné unášet se hospodářským růstem ve výši kolem šesti, sedmi procent. V relaci k tomu, co bychom si všichni přáli, a to je co nejdříve dohnat úroveň vyspělých západoevropských ekonomik, tento výsledek není omračující. Je skutečně velká škoda, že jsme ztratili několik let diskusí o reformě důchodů, o reformě zdravotnictví, reformě rozpočtové politiky jako takové, aniž bychom v praktické rovině udělali nějaké zásadní změny.
Brojíte proti silné státní podpoře vlastnického bydlení na úkor nájemního, které nemá žádnou. Může to vláda nějak změnit?
Absolutně nejlepší způsob podpory nájemního bydlení, a to byla včasná deregulace nájmů, jsme dávno propásli. V tuto chvíli už je po dvanácté. I tak je do budoucna narovnání vztahů mezi nájemníky a vlastníky velmi nutné. Jen tak někdo začne uvažovat o tom, že začne stavět nájemní byty.
U nás stát daňově podporuje hypotéky, penzijní spoření, kapitálové životní pojištění, stavební spoření. Je takový stav žádoucí? Není toho až příliš?
Tyto druhy podpor jsou tradičně vnímány jako způsob, kterým stát středním a vyšším příjmových skupinám vrací zpět část vysokých daní, které odvádějí. Z mého pohledu by bylo daleko jednodušší řešit to výplatní páskou, a ne hroznem různých podpor, úlev a odečtů. Myslím, že stávající daňový systém může pokřivovat motivace lidí, tlačit je například do jednoho druhu spoření oproti jiným. Takový systém pak není efektivní. Určitě je chvályhodné snižovat míru progresivity zdanění. Je to ale věc ideologického názoru. Neberu jiným jejich názory na tuto záležitost.
Sledovala jste londýnskou arbitráž mezi Českou republikou a Nomurou? A co si myslíte o vystupování zástupců ČNB?
Neměla jsem žádné interní informace o jejím průběhu. Ale je mi velmi líto, že se na straně českého státu v arbitráži neangažoval bývalý guvernér Tošovský. Z toho, co vím, byla v době uvalení nucené správy na Investiční a Poštovní banku jeho role velmi důležitá. To se týká i transakce, kdy banku převzala Československá obchodní banka.
Co ho k tomu podle vás vedlo? Zbabělost?
Opravdu nevím. Nerada bych použila nějaké přívlastky. Jisté ale je, že to české straně rozhodně nepomohlo.
Dlouhá léta jste žila v Moskvě. Jak dlouho to vlastně bylo?
Od roku 1979 do roku 1985 s rodiči. Oni se pak vrátili zpět do Prahy a já tam studovala na Moskevské státní univerzitě do roku 1990. Dohromady jedenáct let.
Na co si vzpomenete, když si vybavíte svůj život v Moskvě?
Úplně první vzpomínka je z roku 1979, kdy jsme tam přijeli a odložili kufry. Vydala jsem se na obhlídku nejbližšího okolí. Bylo mi jedenáct let, šla jsem sama ven a asi po pěti minutách narazila na vnitřní dopravní okruh Moskvy, který měl šest proudů v každém směru. Stála jsem tam, němě zírala na ta auta a říkala si: Tohle nemůžu nikdy přejít. Co já tady budu dělat? Velkou výhodou bylo, že jsem mluvila rusky. Moje maminka byla Ruska, narodila se v Rusku a provdala se do Čech.
Co ruského máte nejraději?
Beletrii a poezii. Bunina, Čechova, Dostojevského, Bloka či Jesenina. V hudbě pak Čajkovského. Obdivují schopnost myšlenkového rozletu, který je Rusům snad dán tou nesmírně rozlehlou, řídce obydlenou krajinou.
Máte dva sourozence a dvě děti. Počítáte, že si s manželem pořídíte ještě další?
V tuto chvíli žádné neplánujeme, ale člověk nikdy neví. Dvě mě momentálně vytěžují víc než dost.
* * *
Michaela Erbenová (37)
Patří mezi nejznámější české ekonomky. V letech 1996 až 1998 působila jako poradkyně premiéra Václava Klause. Později řídila sbor poradců ministra financí Ivana Pilipa. Na Moskevské státní univerzitě vystudovala matematické metody. Absolvovala studijní stáže na řadě věhlasných univerzit v Evropě i zámoří. Členkou bankovní rady České národní banky je od prosince roku 2000. Jejím manželem je ekonom Ondřej Schneider. Mají syna Gabriela a mladší dceru Ester. Má ráda filmy od polského režiséra Krzysztofa Kieślowského, zejména trilogii Tři barvy. Přiznává, že od nepaměti mluví poněkud šroubovaně. Její služební vůz je Opel Omega Combi z roku 2000. S manželem si před třemi lety pořídila automobil Nissan Almera.
Foto: Robert Semík
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.