Nemlaťte děti, budou chudé

Současný výzkum dává otci zneužívaného termínu „neviditelná ruka" za pravdu. Neapolský ekonom Francesco Drago dospívá v nové studii k závěru, že pouhá sebeúcta či sebeláska jsou klíčem k vyšším příjmům. Má-li jedinec sám sebe rád o jediný statistický stupínek (standardní odchylku) nad průměrem, dočká se v průměru o 3,7 procenta vyššího příjmu. Drago přitom izoloval vliv vzdělání a vrozených schopností. Potvrzuje tak sice známou skutečnost, že bohatí lidé nedostatkem sebeúcty netrpívají, objevná je však příčinnost: nikoli jen, že vyšší příjmy a bohatství vedou k nadprůměrné sebelásce, nýbrž, že sebeláska sama zvyšuje bohatství.

Být dobrým, a dobře vydělávajícím, fušerem či šejdířem se neobejde bez dávky sebevědomí. Výstřední přetvářka, řečeno se Smithem, musí být uvěřitelná, aby byla účinná. Kdo si - a zamilovanost do sebe sama tomu dost pomáhá - sebevědomě dokáže nalhat, že je „v tomhle fakt dobrej", nebude mít problém nalhat to i ostatním (zákazníkům, obchodním partnerům).    

Jak si však Smith všímá v řečené knize o kus dále, nadměrná sebeúcta význačných jedinců stála za „největšími revolucemi historie, byla vlastní největším státníkům, nejúspěšnějším bojovníkům, nejvýřečnějším politickým vůdcům." Vysoká sebeúcta je tedy i rozhodující podmínkou, aby se člověk „odhodlal k činům, jichž by střízlivá mysl jaktěživ nevzpomněla." Takové odhodlání je zase podmínkou k podstoupení rizika. A jak tomu bývá, risk je zisk. Vyšší výdělky těch, co se mají až příliš rádi, tedy částečně tečou i z tohoto méně znečištěného pramene.

Z uvedeného plynou dvě ponaučení. Ač učebnicová ekonomie tvrdí, že přísná racionalita je klíčem k maximalizaci zisku, ukazuje se, že i iracionální vlastnosti typu sebelásky mohou účel plnit. Druhá poučka jde k rodičům: dětem je lépe vštěpovat sebelásku než je mlátit a nechávat klekat na hrách. V USA, vedoucí ekonomice, jsou s tímto přístupem asi nejdále.

Foto: Karel Šanda