Kouření v restauracích
Poptávka po nekuřáckých hospodách roste. Proč trh selhává?

Média hlásí, že u nás existuje obrovská poptávka po nekuřáckých restauracích. Hospodští ale jako by se neměli k jejímu uspokojování. Jak to, že trh selhává?

Odpověď je jednoduchá: Neselhává. Umožňuje každému, aby si koupil přesně tu službu, za kterou je ochoten zaplatit, včetně možnosti sedět v restauraci mimo dosah kuřáků. Ale umožňuje také nižším třídám, aby si žily po svém a ignorovaly zásady životního stylu, které jim předepisují bohatší a vzdělanější "lepší lidé". Proto musí nastoupit aparát státní byrokracie. V tom je celá podstata sporu o kouření.

"Základem strategie je stigmatizace kuřáků, jejich vytlačování a oddělování od ostatních lidí. Jak je možné učinit něco takového společensky přijatelným? Odpověď je jednoduchá. Prosazováním představy, že kuřák údajně neškodí jen sobě, ale různým kategoriím ‚náhodných kolemjdoucích‘," napsal americký sociolog Peter L. Berger v již zapomenuté studii Sociologický pohled na fenomén protikuřáctví z roku 1986.

Jeho slova stojí za pozornost i proto, že Berger není jen jedním z mnoha sociologů, ale autoritou akceptovanou napříč všemi sociálněvědními školami a způsoby myšlení. A že je vyhlášený svými originálními, často snad geniálními postřehy. Ostatně i vývoj kolem kouření v restauracích a dalších soukromých prostorách mu dává za pravdu. Bude to právě on, kdo nám pomohl dobrat se odpovědi na otázku z titulku - proč v případě kouření v restauracích domněle selhává trh.

Proč hospodští ignorují poptávku?

Problém můžeme shrnout takto. Teorie předpokládá, že pokud si zákazníci budou vybírat restaurace, jaké jim vyhovují, budou si nekuřáci vybírat čistě nekuřácké restaurace. Ty, které umožňují kouření, se budou potýkat s úbytkem zákazníků, a proto jich bude ubývat. Nakonec se kouřit nebude téměř v žádné restauraci, zůstane jen pár bizarních podivínských klubů, kde bude možné zapálit si. Tímto způsobem by měly tržní síly vymýtit kouření z restaurací, kaváren, barů a hospod. Jenže to se zjevně neděje, a proto musí "selhání trhu" napravit státní regulace. Takže tu máme sociologicko-ekonomickou otázku. Proč hospodští tak okázale ignorují poptávku, a to dokonce i v případech, kdy jsou sami nekuřáci?

Pro lepší pochopení problému se na chvíli vraťme někam do roku 1990, kdy probíhala malá privatizace, vznikala soukromá pohostinství a jejich majitelé se učili hospodařit v prostředí, kde rozhoduje majitel peněženky. A nebylo pochyb o tom, že řada majitelů peněženek chce jíst a popíjet v nekuřáckém prostředí. Tržní mechanismus tehdy zareagoval perfektně.

McDonald's dokázaly prodávat svou směšnou napodobeninu jídla za nehorázné ceny jen díky čistému a ryze nekuřáckému prostředí. V první fázi tam chodily ty rodiny s malými dětmi, které si to mohly dovolit (tedy z vyšších tříd), postupně to prostředí pro své schůzky objevili i byznysmeni. Přibývalo i dalších nekuřáckých podniků. Naopak zcela zmizel ten druh krčem, kde jste přes dým neviděli déle než na dva metry a i poměrně otrlého návštěvníka začaly po několika minutách pálit oči. Mým dětem již pojem "čtvrtá cenová skupina" nic neříká. Pro nás starší je synonymem hustého cigaretového kouře a špíny.

Pokračování článku, který vznikl ve spolupráci s www.finmag.cz si přečtěte ZDE