Too big to fail? Některé bankovní domy jsou prý tak veliké, že jejich pád by znamenal takovou katastrofu pro celé ekonomiky, že ho vlády nemohou dopustit. I kdybychom to připustili, lepším kritériem k rozhodování, koho (ne)nechat padnout, je podle švýcarských vědců spíš množství a význam vzájemných vztahů mezi bankami než jen velikost.
Akademičtí ekonomové ze Švýcarské technické vysoké školy v Curychu (ETH Zürich) analyzovali americkou finanční krizi z let 2007-2010. FED tehdy napumpoval do bank v potížích až 1,2 bilionu dolarů, převážně v podobě záchranných úvěrů. Zda by se bankám v nouzi takto mělo pomáhat, je samozřejmě otázka především politická. Odpůrci argumentují morálním hazardem a tím, že není důvod, aby se z peněz daňových poplatníků pomáhalo soukromým firmám. Zastánci naopak tvrdí, že dodatečné náklady vyplývající z pádu nějaké systémově důležité instituce mohou přijít na mnohem víc, než kolik dělají peníze vynaložené na pomoc. Na to lze zase namítnout, že udržovat při životě neživotaschopný podnik bude v budoucnu stát ještě víc...
Too central to fail
Předmětem výzkumu švýcarských vědců není ale samotná otázka, zda firmám v nesnázích pomáhat. Jde jim o to, jak vytipovat systémově důležité instituce. Namísto zásady "too big to fail" navrhují princip "too central to fail". To znamená, že o významu nerozhoduje samotná velikost firmy, ale stupeň její provázanosti na další subjekty. A samozřejmě, jde o to, jak významné jsou tyto propojené firmy - a o tom zase rozhodují jejich propojení s dalšími podniky.
Pokračování článku, který vznikl ve spolupráci s www.finmag.cz si přečtěte ZDE
