Vzpomínka
Válečného hrdinu Sedláčka nezlomil ani komunistický žalář
07.01.2018 05:15
Stal se jednou z legend druhé světové války, ctila ho osobní statečnost i touha po svobodě a demokracii. Generál Tomáš Sedláček, od jehož narození uplyne 8. ledna sto let, bojoval na západní i východní frontě, po roce 1948 byl vězněn komunistickým režimem a ve vězení strávil více než devět let. Těžkými zkouškami druhé světové války a následnou komunistickou perzekucí se nenechal zlomit a vždy si uchovával svůj pověstný optimismus. Plně rehabilitován byl až po roce 1989.
Sedláček se narodil 8. ledna 1918 ve Vídni v rodině českého důstojníka rakouské armády jako nejmladší ze čtyř dětí. Po pádu Rakouska-Uherska se rodina přestěhovala zpět do Čech. Vystudoval vojenskou akademii v Hranicích, kterou ukončil v roce 1938 jako jeden z nejlepších. Po studiu se dostal do Hradce Králové ke 104. dělostřeleckému pluku.
Po okupaci a rozpuštění československé armády krátce působil na okresním úřadu v Jilemnici a počátkem roku 1940 se rozhodl k odchodu do zahraničí. Takzvanou balkánskou cestou se v květnu téhož roku dostal k československé zahraniční armádě ve Francii a přihlásil se do 1. československé pěší divize, kde byl zařazen opět do dělostřeleckého pluku.
Po porážce Francie nacistickým Německem odešel do Anglie, kde až do léta 1944 sloužil u dělostřeleckých jednotek československé a britské armády. Poté byl převelen do Sovětského svazu. Jako náčelník štábu dělostřelectva druhé československé samostatné paradesantní brigády se zúčastnil bojů na Dukle. V říjnu 1944 odletěl na pomoc Slovenskému národnímu povstání. Poslední válečnou zimu prožil ve slovenských horách.
V osvobozeném Československu působil Sedláček mimo jiné jako profesor na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě. V únoru 1951 byl však zatčen a po roce samovazby a tvrdých výsleších, kdy například nesměl devět dní spát a na samotce musel neustále chodit, byl odsouzen k doživotí za údajnou velezradu. Ve vězení strávil více než devět let. Sedláček prošel Valdicemi, Mírovem, Leopoldovem a skončil v uranovém lágru Bytíz na Příbramsku.
V květnu 1960 byl propuštěn na amnestii a poté pracoval jako dělník a později jako projektant. V roce 1973 odešel do důchodu.
Plně rehabilitován byl až po roce 1989 a postupně povýšen až do hodnosti armádního generála ve výslužbě. Za zásluhy mu byly mimo jiné uděleny státní vyznamenání Řád Milana Rastislava Štefánika a Řád Tomáše Garrigua Masaryka, za statečnost v boji obdržel dvakrát Československý válečný kříž a československou medaili Za chrabrost. Mohl se také znovu naplno zapojit do veřejného života. Podílel se na rehabilitaci dalších vojáků, byl prvním předsedou obnovené Československé obce legionářské a posléze i jejím čestným předsedou. Pracoval také jako předseda revizní komise Konfederace politických vězňů.
Koncem 90. let odešel ze zdravotních důvodů ze všech veřejných funkcí, ale veřejného života se i přes ztrátu zraku nadále zúčastňoval. Často například pronášel projevy na setkáních veteránů nebo u příležitosti významných výročí.
"A to mi vadí, že si dnes lidi neuvědomují, že svoboda není zadarmo a že stála obrovské oběti. Považuji za svou povinnost, dokud ještě dýchám, o tom mluvit, pořád to připomínat, aby se za minulostí nedělaly tlusté čáry," řekl například Sedláček, který vlastenectví považoval za hrdost na to, "že patřím k tomuto národu, a proto je mojí povinností nejen brát, ale také dávat."
Tomáš Sedláček zemřel 27. srpna 2012 ve věku 94 let. V září 2014 byl odhalen jeho pomník v Dejvicích.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.