Procházka po městě s panem prezidentem

Výstava bude zahájena v pondělí 3. září v 11 hodin vylepováním prvního plakátu. Skončí
13. září v předvečer výročí Masarykova skonu.

„Za sto let možná děti našich dětí/ svým dětem budou teskně vyprávěti/ o šedém ránu čtrnáctého září/ navěky označeném v kalendáři.“

Inu, básnická proroctví nejsou vždy úplně přesná, ani to citované Seifertovo ne. Lze se obávat, že rodičů, kteří by svá dítka upomínali, aby si navěky pamatovala „to kalné ráno“, nebude mnoho. Z kalendářů vyškrtli úmrtí Tomáše Garrigua Masaryka (14. 9. 1937) nacisti i komunisti, nový režim ho tam již nevrátil, ale symboličnost a významnost onoho data k nám doléhá ještě dnes.

Co není v kalendáři, může být alespoň na pražských nárožích, řekli si Zuzana a Eugen Brikciusovi, známí organizátoři happeningů a jiných společenských zábav, a připravili po-uliční výstavu TGM slovem i obrazem.

Venkovní expozice bude sestávat z plakátů pokrytých texty a fotografiemi, které dohromady dají jakýsi přehled o životě, díle a snad i charakteru zmíněného. Obsahují základní životopisná data a zajímavé citáty, nejen přímo Masarykovy, nýbrž i lidí, kteří k němu měli co říct.

Vědomostí a poučení chtivé obecenstvo ocení, že plakáty jsou seřazeny chronologicky a doba jejich čtení nepřesahuje průměrný čas strávený při čekání na tramvaj. Lze i předpokládat, že kolem plakátů vzniknou debatní kroužky, v nichž se budou jednotlivé citáty občanstvem rozebírat a navzájem vysvětlovat. Plakátovacích míst bude celkem pět, což není nijak ohromující počet, ale díky hutnosti a výstižnosti citátů to není zas tak málo.

Ideální příjemce akce je ten, kdo se rozhodne projít si celou trasu a navštívit jednotlivá místa jedno po druhém. Začít musí na Florenci, kde je umístěn sloup s Tomášovým dětstvím, chlapectvím a jinošstvím; do zralého věku se chodec přenese v ulici Na Poříčí a uvědomí si, že pro Masaryka „to hlavní teprve přijde“, jak dosti hrozivě sliboval při oslavě svých šedesátin v březnu 1910. A skutečně, na Ovocném trhu se dostaneme do jeho heroických let během první světové války, kdy vykonal řez na polomrtvém těle habsburského soustátí a z jeho útrob vyňal plod, Československou republiku, na jejíž zdárné žití bylo zapotřebí, jak říkal, padesáti let klidné práce. Na rohu Křižovnické a Palachova náměstí a na Alšově nábřeží se pak dostaneme do finále Masarykova života. Ocitujme tu jen jedno jeho doporučení z roku 1929: „Chovejte se evropsky!“ Pohled se automaticky zvedne směrem k Pražskému hradu a čelo se mírně zachmuří...

Foto: ARCHIV