Dva kluci a Osvětim

Kniha pro děti, která vypráví o Osvětimi, se stala celosvětovým bestsellerem. Osud novely Johna Boynea Chlapec v pruhovaném pyžamu je překvapivý, jakkoli ne úplně výjimečný.

Letos sedmatřicetiletý irský autor John Boyne měl v roce 2005 publikováno množství povídek v časopisech a sbornících a vydány tři knihy, jichž si všimli kritici a porotci některých irských literárních cen (z nichž ovšem žádnou nezískal, jen dvě nominace). Pak dostal nápad a - údajně během tří dnů - napsal knihu pro děti.

Nazval ji Chlapec v pruhovaném pyžamu (alespoň ji takto pro nakladatelství BB/art přeložila Jarka Stuchlíková) a dočkal se s ní nevídaného úspěchu: 66 týdnů byla nejprodávanější knihou v Irsku a na první místo v žebříčcích bestsellerů se dostala ve většině zemí, kde vyšla (naposledy například na Tchaj-wanu). Přeložena byla do 34 jazyků a mimořádně populární je například ve Španělsku, kde se jí prodalo přes milion výtisků; dohromady Boyne na svých internetových stránkách uvádí celosvětový prodej přesahující 2,5 milionu výtisků. Pochopitelně je už hotový i film: v produkci americké firmy Miramax jej režíroval (nikterak proslulý) Brit Mark Herman a do jedné z hlavních rolí obsadil Davida Thewlise. Premiéra bude v Británii v září.

Úspěch knihy patrně spočívá v neobvyklé zápletce a jejím citlivém, jen mírně moralizujícím zpracování. Hlavní hrdina, devítiletý Bruno, je totiž synem nacistického důstojníka, níka, kotimi. který je patrně kolem roku 1944 vyslán jako velitel do Osvětimi. Bruno je místem zoufale zklamán a touží se vrátit do pohodlného pohoBerlína za kamarády, zároveň ho začínají zajímat ti divní lidé za plotem, všichni oblečení v pruhovaných „pyžamech".

Náhodou se skrz plot skamarádí se stejně (na den!) starým židovským vězněm Šmuelem, aniž má ve své devítileté a blahobytné naivitě tušení, čím jeho kamarád na druhé straně prochází. Ten tomu také moc nerozumí, a když, tak se příliš nesvěřuje, bojí se, že by ho polekaný či spravedlivě rozhořčený Bruno mohl prozradit - a on by přišel nejen o kamaráda, ale také o přísun potravin. Nudící se Bruno je zvědavý a touží po klukovských dobrodružstvích a Boyne příběh pečlivě směřuje ke kruté pointě. Mezitím nenápadně poukazuje na zrůdnost koncentračního tábora, přičemž velmi dbá na to, aby vše vyplývalo z děje a nepůsobilo jako kapitola z učebnice dějepisu.

Rýpavý čtenář si všimne několika nepravděpodobností - rodina by za čerstvě přeloženým důstojníkem patrně přijela až po nějaké „aklimatizační" době, devítiletý syn pohlavára by byl v koncentračním táboře asi pod bedlivějším dohledem, a stejně tak Šmuelovi by utajení schůzek nevydrželo dlouho. Ale při troše shovívavosti se to dá odpustit. Více zklame zjištění, že kniha je jen nataženou a nastavovanou povídkou - s jednoduchou zápletkou a velmi zběžně narýsovanými charakteristikami postav. Ale je nutné mít na paměti, že jde o knihu určenou dětem, což stvrzuje způsob vyprávění, nekomplikovaný až prostoduchý, odpovídající perspektivě devítiletého hrdiny. A také nesouvislé těkání mezi vzpomínkami, časté opakování či připomínání již řečeného a některé další prvky, které usnadňují malým čtenářům četbu. Boyne se sice škatulce literatury pro děti brání a na svých stránkách mimo jiné připomíná, že knihu jako svou oblíbenou četbu v anketě anglických prvoligových fotbalistů uvedl brankář Arsenalu Manuel Almunia, nicméně příběh i styl knihy (intelektově) dospělého čtenáře zcela uspokojit nemůže. Ale ani ho neurazí.

Foto: Falcon