Padesát let je obvyklá doba, po níž se otevírají k historickému bádání i ty archivy, které byly dosud veřejnosti nepřístupné. Proto je v posledních letech stále více publikací o konci druhé světové války a počátcích té studené.
Archiv, který byl u vzniku knihy Christophera Andrewa Operace KGB a studená válka, však nikdy odtajněn být neměl a již vůbec ne Brity. Jde totiž o takzvaný Mitrochinův archiv neboli rozsáhlé záznamy archiváře 1. správy KGB Vasilije Mitrochina, který dvacet let opisoval dokumenty mocné sovětské tajné služby, aby tyto záznamy v roce 1992 nabídl Britům.
Aktuálně vydaná publikace je již druhou knihou vycházející z šesti velkých kontejnerů poznámek, které byly v roce 1992 spolu s Mitrochinem a celou jeho rodinou propašovány z Ruska. Andrew v předmluvě líčí osud i motivace důchodce, který tehdy bez ohlášení navštívil britské velvyslanectví v jedné pobaltské republice a v ošuntělém kufříku pod svačinou a teplým prádlem schovával ukázky tajných záznamů. A také se tu dozvíme o předchozí Mitrochinově kariéře a to vůbec poprvé: první kniha Neznámé špionážní operace KGB vydaná poprvé v roce 1999 podrobnosti o Mitrochinovi neobsahovala, protože to se ještě obával možné ruské pomsty na sobě i svých blízkých. V roce 2004 ovšem jako dvaaosmdesátiletý zemřel a Christopher Andrew, historik působící na univerzitě v Cambridge a specializující se na dějiny tajných služeb, který ve spolupráci s Mitrochinem obě knihy připravil, mu v předmluvě vzdal hold jako idealistovi, který dvacet let riskoval život.
Zatímco první svazek se týkal akcí sovětské tajné služby v Evropě a v USA, tedy především v zemích, proti nimž KGB vedla zpravodajskou válku, Operace KGB a studená válka se zaměřuje na „bojiště" zemí takzvaného třetího světa, kde byl vliv tajných služeb na politiku i na osudy národů možná ještě mnohem větší. Samostatné kapitoly jsou věnovány Kubě a pokusům o vývoz revoluce do dalších latinskoamerických zemí, spojenectví KGB s arabskými teroristy, usilí o vliv v Indii a také neslavné operaci v Afghánistánu. Jako přílohy jsou tu uvedeny organizační struktury KGB a několik fotografií včetně samotného Mitrochina. Text pro nakladatelství Rozmluvy a Leda přeložili Helena a Lubomír Synkovi.
Drama marných nadějí
KGB stála i za největším masakrem armádních důstojníků v historii (nepočítáme-li postupnou Stalinovu likvidaci špiček vlastní armády ve třicátých letech), hromadnou vraždou v Katyni. Ta se stala nedávno námětem ceněného filmu Andrzeje Wajdy Katyň a jeho stejnojmenná literární předloha nyní vyšla také česky. Napsal ji novinář a spisovatel Andrzej Mularczyk, který s Wajdou připravil i scénář k filmu. Ten byl ostatně hotov a uveden dřív než samotný román vydaný v Polsku až loni.
Kdo drama viděl, ten si jen zopakuje detaily rodinných tragédií, kdo nikoliv, nechť se připraví na to, že děj nevypráví ani tolik o samotných zavražděných, jako spíš o jejich rodinách a blízkých, kteří marně a živeni falešnými nadějemi doufali, že se s nimi ještě někdy setkají. Vydalo nakladatelství Domino v překladu Petra Vidláka.
Třicátá léta na talíři
Aby nebylo ohlížení se do nedávné minulosti jen chmurné, je zde i milá, s poklidnou pečlivostí a starostlivostí sepsaná kuchařka Jak se vaří u Šroubků. Jedná se o reprint populární publikace (konkrétně jejího pátého vydání z roku 1935), kterou ve třicátých letech sepsal pražský hoteliér Karel Šroubek ve spolupráci se svým šéfkuchařem Oskarem Dietlem.
Dnešní kuchaři a kuchařky ji možná shledají málo názornou, postrádající fotografický doprovod. Zato tu je ale mnoho receptů, k nimž nejsou potřeba exotické suroviny a které vycházejí z tradiční české kuchyně, která poslední dobou přichází zase do módy. A jakkoliv se dnes volská oháňka shání mnohem hůř než humr, inspirace tu lze najít dost. A dodejme, že u Šroubka se nepochybně vařilo špičkově.
Pravidelný informativní text o knižních novinkách nemá recenzní charakter a ani výběr titulů není doporučující.
