DVD tip
Pán hraček na návštěvě blázince

Zack Snyder ve své novince dokazuje, že jeho rané úspěchy byly spíš náhodné a že když si pro své audiovizuální hrátky napíše vlastní scénář, výsledek je exemplárně nepovedený. Nad filmem Sucker Punch se ošívali i Snyderovi fanoušci.

Snyderova kariéra je ukázkovým příkladem modelu "příliš mnoho příliš brzo". Někdejší úspěšný režisér videoklipů a reklam vzbudil senzaci se svým celovečerním debutem Úsvit mrtvých, předělávky zombie klasiky George A. Romera. Řekl si proto zřejmě, že si se svými třemi nejoblíbenějšími hračkami – obrazem, zvukem a klipovým střihem – může hrát, jak se mu zachce, s příběhem, bez něj, všechno jedno. Následovala proto adaptace komiksu 300: Bitva u Thermopyl, která uklouzla po hektolitrech digitální krve, toporné vizuální stylizaci a extrémně xenofobních podtextech.

Adaptace dalšího komiksu Strážci – Watchmen možná nadchla fanoušky předlohy, ale pro zbytek světa byla jen příliš doslovným přepisem původního materiálu, jehož sláva od 80. let značně vybledla. Čtvrtou adaptací v řadě se stal převod několika prvních dílů knižní série o ptačích bojovnících Legenda o sovích strážcích. V tomto případě překvapivě sehnul hlavu: přestože si poprvé pohrával s 3D, přizpůsobil výrazové prostředky jednoduchém příběhu o boji dobra proti zlu a natočil tak druhý nejlepší film své kariéry.

Následující krok ale vedl do do míst, která byla bizarním způsobem stejně vizuálně přeplácaná jako myšlenkově prázdná. Sucker Punch, první film natočený podle Snyderova původního scénáře, míchá páté přes deváté a bere si do úst i nejrůznější myšlenkové koncepce, ale nakonec neříká téměř nic. Na příběh o dívce Babydoll, kterou v 60. letech nechá její zlý nevlastní otec zavřít do blázince, aby jí tam provedli lobotomii, Synder věší samuraje, zombie, bordel, mafii, první světovou, steam punk, zlobry a kdo ví co ještě.

Příběh o připravovaném útěku Babydoll a jejích čtyř nových kamarádek skáče z jedné fantazijí úrovně do druhé a děvčata sem tam vystřihnou pěkný taneček, ale hlavně mají v popisu práce vypadat v extrémně stylizovaných záběrech jako übersexy lolitky a likvidovat nepřátele. Má to být popkulturní, postmoderní, feministicky laděné – a taky to na diváka celou dobu pomrkává, že všechno je jinak, aby mu to nakonec podtrhlo koberec pod nohama s tím, že všechno je jinak jinak.

Sledovat Sucker Punch je jako dívat se na videohru, kterou hraje někdo jiný. Ale to snad nemůže bavit ani Zacka Snydera.