TV glosář: K čemu jsou dobré kulaté narozeniny?

K nejlepším pořadům na televizních obrazovkách v minulém týdnu patřil snímek Dušana Hanáka Ja milujem, ty miluješ, film starý 28 let. Česká televize jej uvedla ve středu večer.

Tak tedy: k čemu jsou dobré kulaté narozeniny? Třeba k tomu, že vám televize zařadí do vysílání, a dokonce ve slušném čase, film, který jste natočili v roce 1980 a on pak devět let čekal v trezoru na uvedení v kinech, aby pak získal Stříbrného medvěda na festivalu v Berlíně. Když už Česká televize neshledává k častějšímu uvádění filmů, jako je Ja milujem, ty miluješ Dušana Hanáka, jiný důvod, je dobré, že alespoň dokáže zaznamenat režisérovy sedmdesátiny.

Stejný program, tedy ČT 2, přinesl ve středu také pozoruhodný argentinský film Mrtví režiséra Lisandra Alonsa z roku 2004. Možná, že až bude režisérovi sedmdesát, dostane se na něj i v takových deset večer (abychom se nemuseli obávat, že nám třeba zkazí mládež). Tentokrát se třiatřicetiletý tvůrce musel spokojit s časem 23.40 a značně omezenými vyhlídkami na významnější sledovanost. Podobně jako třeba ve čtvrtek film Alejandra Gonzáleze Inárritu 21 gramů, uvedený ve 23.25. Trochu nad tím zůstává rozum stát: proč si Česká televize takové hračky nejprve opatří, a pak jim ubližuje? Možná je to otázka pro psychologa. Ten by samozřejmě nezkoumal instituci, ale její manažery. Kdo ví, co by objevil, a zda by to samo nebylo námětem na psychologický thriller.

Důvod drsného zacházení s nakoupenými snímky lze jistě hledat i v racionální sféře. Například lze připomenout, že Mrtvé vysílala ČT ve slušném čase v roce 2006 a 21 gramů dokonce loni v létě. Dobrá: snad tedy platí "jednou a dost", pak už jen noční vzpomínkový bonus pro zapálené fanoušky. Škoda, ale i to by se dalo akceptovat, kdyby večerní program veřejnoprávní televize bobtnal čerstvější konkurencí adekvátní kvality. Bohužel není tomu tak. Navíc se Česká televize zřejmě domnívá, že už všichni přistoupili na její hru a akceptují její první program jako "rodinný", to jest vyhrazený komerčním jalovostem. Ale opakovaná hloupost se nemůže stát normou jen proto, že je to pro její šiřitele pohodlné.

Kdyby například minulou sobotu na jedničce šlo pouze zrnění, nestalo se by se nic horšího, než že by nikdo z televizních diváků neviděl únavný závěrečný ceremoniál festivalu filmů pro mládež ve Zlíně nazvaný Festivalové dostaveníčko hvězd. Dostavili se Jan Čenský a Aleš Háma v domnění, že jim půjde moderování, dalšími hvězdami pak byli Petr Bende, Petr Muk, Irena Pavlásková nebo režisér Maharalu Pavel Jandourek. O něco delší zrnění by pak ve 21.35 eliminovalo film Princ a já: "Paige Morganová měla svůj život pevně naplánovaný a byla nezlomně přesvědčena o tom, že neexistuje nic, co by jí mohlo zabránit vystudovat medicínu a stát se doktorkou. Pak ale potkala Eddieho, mladého sympatického podivína z Evropy. Zamilovali se. Už to vypadalo, že velkému štěstí nic nebrání. Jenže Eddie nebyl jen tak ledajaký student, ale Edvard Valdemar Dangaard, dánský princ a jediný dědic trůnu." Naposledy tento opus Česká televize vysílala před třičtvrtěrokem, v sobotu 11. srpna 2007 ve 21.30. Takže kolikrát a dost...?

Ještěže existuje poctivá komerční televize, nelze si pak neříci, když na Nově ve stejné době vysílají Gejšu, (nejen) výtvarně působivý snímek Roba Marshalla z roku 2005, oceněný třemi Oscary.

Mimochodem: čerstvá zpráva praví, že kvůli neplacení koncesionářských poplatků České televizi bylo podáno 11 263 návrhů na exekuci.