Komentář Viléma Rubeše (MSM 4/2018 s. 6) na adresu Férového tendru byl trefný. Jen kdyby z něj nezaznívalo: proč marnit čas pošetilým pinožením se za nedosažitelnou chimérou, Nechte věcem volný průběh. Ono se to samo vytříbí.
Férový tendr není zákonem, za jehož překročení stihne provinilce trest. Byť o tom radikálové mohou snít. Férový tendr má být souborem dohodnutých apelů. Jde o etiku (a možná i etiketu) výběrových řízení. I bazar má svá nepsaná pravidla, řečeno slovy Viléma Rubeše. Etika jako by dnes byla pojmem naivních moralistů a nikoli vodítkem v každodenní realitě. Ale etika vznikla z velmi praktických příčin. Jejich dodržování je výhodné, protože dává prostor pro spoustu jiných aktivit, které se označují slovem pokrok. Najdou se arci tací, kteří nedodržováním pravidel dosahují výhod. Média nás o tom informují dennodenně. Jenže právě to, že pravidla existují, umožňuje většině vnímat odchylky a poklesky.
A podobně je to u Férového tendru. Existují-li zformulované teze, lze o jejich váze a smysluplnosti diskutovat, upřesňovat je, zavrhovat, hledat alternativy. Na prohřešky upozorňovat. Férový tendr není instantní opatření, které srovná všechny naráz "do latě". Takové opatření neexistuje.
Rychlá doba prahne po rychlých řešeních. Zapomíná se na to, že pravidla, která dnes pokládáme za absolutní - například nepřípustnost vraždy kvůli prospěchu - si těžce osvojujeme tisíce let. Absolutoria jsme dosud nedosáhli. Má tedy cenu se snažit? Nemají se všichni ti policisté, advokáti, soudci, dozorci a kdovíkdo ještě věnovat něčemu užitečnějšímu? Ale čemu vlastně?
Autor: Marek Hlavica, výkonný ředitel AKA
