Petr Václavek píše pro MarketingSalesMedia další postřehy ze své "mise" v kuvajtské pobočce BBDO, jedné z nejrespektovanějších agentur v regionu Blízkého východu.
Když mluvíš pravdu, nemusíš si nic pamatovat, napsal Mark Twain. Pamatuji si na svou první cestu na Blízký východ... Dva týdny bez dětí v Dubaji. Byl to prazvláštní mix fascinace světovými nej, kombinace nablýskaného luxusu, vybraných chutí a vůní, golfu na nejlepších hřištích světa, bezuzdného nakupování a zároveň také všudypřítomné nudy a prázdnoty, ve které visela otázka: Co dál?
Úzkost se objeví tehdy, přesáhne-li míra vlastního konzumu míru vlastní tvořivosti.
Pojem "přirozená tvořivost" se nutně dotýká "vlastní pravdivosti". Krátce po návratu z Dubaje jsem se rozhodl s reklamou seknout, založil jsem naprosto naivní blog Nové Bohatství a vystoupil v pořadu Hyde Park, kde na přímou otázku: "Lže se v reklamě?" padla má odpověď: "Ano, lže a podvádí se v ní jako všude jinde." A byl poprask. Dneska už se tomu směju, jak říkávala Adina Mandlová, protože když to tuhle v rozhovoru potvrdil i "svatý Josef české reklamy", tak už je to oficiálně akceptovaný fakt. Reklama jsme my.
Celé mi to došlo minulou sobotu na zdejším přecpaném Qout Marketu, obdobě našich farmářských trhů. Nevěřícně jsem zíral a ptal se sám sebe, co nutí lidi v páté nejbohatší zemi světa, kde je o všechny postaráno daleko za základní příjem, stát deset hodin ve stánku a nabízet svůj produkt, zatímco blízká nákupní centra s naleštěnými luxusními značkami se dlouhodobě potýkají s hlubokým nezájmem. Je to vlastní pravdivá naivní tvořivost, nejlepší lék na úzkost, spojenou s počátkem 21. století.
