Další okénko do české budoucnosti - možná bude bez Milana Knížáka ve funkci ředitele NG, zato ale s Dělnickou stranou (DS). Zuří bratrovražedné boje, navzájem se do sebe pouštějí Právo a ČSSD, Helena Vondráčková a Karel Gott. Jaká dvojice je na řadě příště? Pat a Mat?
Rozsudek Nejvyšší správního soudu, který nevyhověl žádosti vlády a nezakázal Dělnickou stranu, všichni komentují příznivě. Jakkoliv nám může DS připadat odporná, postupoval soud podle práva. Tomáš Němeček v Hospodářských novinách: „Pro ministerstvo vnitra i miniaturní stranu měl být proces demonstrací síly. Vnitro sice sílu má, ale neumí ji demonstrovat, Dělnická strana velkohubě demonstrovat umí, ale pro změnu jí chybí síla. Se vším svým aparátem neuměl Langerův úřad snést víc důkazů, že strana ohrožuje demokracii, než jakési tiskové prohlášení a dvě demonstrace. (...) Zatím je DS nebezpečná asi jako jiná prvorepubliková strana s vlastními milicemi - DNSAP. Ovšem bez Hitlera, bez nacismu a bez hospodářské krize. I Masarykovo Československo ale zakázalo DNSAP teprve po čtrnácti letech, roku 1933, kdy šlo skutečně do tuhého. Dělnická strana je trenažér, na němž se dá zkoušet obrana demokracie ‚nanečisto‘. Takže to trénujme, doku nám to dějiny dovolují." Petr Uhl k témuž v Právu: „Soudce Šimíček řekl, že místo důkazů předkládala vláda soudu jen tvrzení. Platí to obecně, když vnitro vede spor o registraci občanských sdružení, i tehdy vydává svá tvrzení za důkaz. Když vidím, kdo návrh u soudu zastupuje, když slyším, že vnitro stále operuje s rakousko-uherským ‚povolením‘ shromáždění, a když vím, kdo zpracovává posudky na ‚extremisty‘ a ‚extremismus‘, říkám si, že starého psa ani po 25 letech novým kouskům nenaučíš."
Lidové noviny mají na první straně kauzu, kterou odstartoval komentář konkurenčního deníku. Šéfredaktor Práva Zdeněk Porybný včera publikoval poněkud kryptickou poznámku, kde napsal, že mu nespecifikovaní lidé hrozili, že pokud deník nezmění způsob, jímž referuje o sociální demokracii, přijde po příštích sněmovních volbách a předpokládaném vítězství ČSSD o inzerci firem se státní účastí. „Porybný odmítl říct, kdo mu vyhrožoval, kývl ovšem na dotaz, zda šlo o člověka blízkého špičkám ČSSD." Oslovení sociálně demokratičtí politici naznačují, že celá kauza může být různým způsobem motivovaná provokace. Předseda Paroubek se do Porybného charakteristickým způsobem obul: „Šéfredaktor, který bez důkazů a bez možnosti reakce takto napadne jednu politickou stranu, nemá již nadále morální právo vést deník, v jehož podtitulu je slovo ‚nezávislý‘. (...) Podpásovým útokem na ČSSD jste zásadním způsobem zpochybnil nezávislost vašeho listu a měl byste zvážit své setrvání v jeho čele." LN zjišťovaly, jak moc důležité pro Právo jsou inzeráty polostátních firem - docela hodně. „Podle monitoringu inzerce TNS Media Intelligence byl totiž největším loňským inzerentem Práva státní Pozemkový fond České republiky. V první dvacítce dále figurují České dráhy, Lesy České republiky, ČEZ a také samotná Česká strana sociálně demokratická. Počítáno ceníkovými cenami bez slev a bonusů, dohromady tyto instituce daly Právu na reklamě vydělat devadesát milionů korun z celkových 605 milionů, které list za celý rok utržil."
Skepticky se k celému případu staví Jindřich Šídlo ve sloupku HN. „Na tuhle barikádu svobody slova ale s panem Porybným nepolezeme. Doyen mezi šéfredaktory nepředkládá žádné důkazy - upřímně, takový text by mu měl editor hodit na hlavu. Stejně pozoruhodná je i plačtivá reakce Jiřího Paroubka: už i Právo, tradičně blízké ČSSD, prý pracuje na objednávku proti němu. Nemotáme se do cizích věcí, jen konstruktivně navrhujeme: Nemohl by to příště diskrétně vyřešit smírčí výbor ČSSD?" Bez ohledu na to, jestli má tenhle případ nějaký faktický základ, nebo jestli je to jeden tah v partii někoho proti někomu, v níž jde nakonec o něco úplně jiného, je inzerce státních a polostátních společností docela zajímavé téma - dosvědčuje to nakonec případ se „zvěřinovou kuchařkou" pro Lesy ČR, kterou dělala firma, v níž figuroval Radek John. Pamatuju se třeba na televizní reklamu na Lesy ČR, ve které jsem byl naléhavě vyzýván, abych chodil do lesa. Má taková věc ekonomický smysl ještě pro někoho jiného než pro výrobce? Možná pro veverky, kterým zvýšená návštěvnost lesa dává větší šanci vymámit ze sentimentálních měšťáků nějaký ten oříšek. Jenomže pak se přežerou a puknou... nevím.
Lidové noviny udělaly velký rozhovor s ministrem kultury Jehličkou. Poutají ho velkou fotografií Milana Knížáka na první straně, v interview totiž ředitel oznamuje, že odvolá ředitele příspěvkových organizací, kteří jsou ve funkci víc než šest let (tedy i Knížáka) a vypíše na jejich místa konkurzy. Odvolaní se tam budou moci přihlásit, Jehlička podle LN o Knížáka velký zájem nemá. Ministr se vůbec - na to, jak mdle v médiích vystupuje -rozpovídal. Promluvil také o filmu: „Ministerstvo například podpořilo Jakubiskův film Bathory, a to bylo přece něco tak šíleného! Deana Horváthová si ještě stěžovala, že jsme dali málo, a tak jsem se nechal slyšet, že kdybych to mohl vidět předem, nedalo by ministerstvo ani korunu." Poněkud překvapen tou razancí se zmáhám jen na uctivé: Jistě, pane ministře.
Aha! na titulní straně popisuje jakousi roztržku mezi Helenou Vondráčkovou a Karlem Gottem, umělkyně nezazpívá na slavíkových narozeninách, anžto partnerem akce je týdeník, se kterým Vondráčková dlouhodobě bojuje. Snad to nebude znamenat konec toho krásného přátelství. Z horoskopu stejného deníku pro moje znamení: „...zjistíte, že máte talent na věci, o nichž jste dosud neměli tušení. Může vám to změnit život." Že bych v sobě našel schopnost zastoupit Herlenu Vondráčkovou na narozeninách Karla Gotta?
