Mladí básníci zdarma

Dělat si legraci z Vítězslava Nezvala, na to tenhle sloupek není stavěný. Až bude Čeština na skřipci ovládat byť setinu Nezvalova umění, budiž, ale do té doby jí trocha uctivosti neuškodí. Básník jí proto promine tu troufalost, s níž si v následujících řádcích vezme do úst právě jeho propagandistické dílko nazvané STM 50 (jež by si on sám, předpokládejme, za rámeček nakonec nedal).
   
Klíčové slovo je zde mládí. Mladý je Zápotocký, mladý je Nejedlý; mladý, ach mladý je soudruh Stalin; mladý je básník, jenž zpívá pro mladé; a pak jsou tu „modré a bílé průvody mužů a žen, červené šátečky hochů a mladých dívek“. Za normálních okolností by zde Čeština na skřipci povytáhla obočí a odfrkla by něco jako „jakpakto, mladá dívka? Znáš snad nějaké staré dívky, ty nádivo?“ Básníkovi však do slovní zásoby nekecáme. Koneckonců, od toho je to poezie, kde svobodná syntax „dostává slova do zvláštního sousedství, které rozžehuje jejich hmotnost“.
   
Nebo to alespoň bývalo výsadou poezie. Nedávno praštilo Češtinu přes skřipec reklamní sousloví „DÁREK ZDARMA“. Funguje to stejně jako mladá dívka. Každý tuší, že asi bude mladá a že dárek je zdarma; o tu informaci však nejde. Hraje se o předem stanovený emocionální efekt. Jeho cílovým stavem je lidská bytost – jinak téměř myslící – přesvědčená o tom, že Stalin (tehdy 71) je mladý a že Nový králíček pere lépe než Starý.
   
Pomyšlení, že z celého Nezvala dostává dnes tak živé využití právě ona propagandistická technika, je skličující. Na druhé straně alespoň dobře víme, že zatímco Manon Lescaut je růže hozená do kostela, STM 50 je – při vší úctě k básníkovi – úžasná pitomost. A je prima to vědět, vy mladí básníci zdarma.