„Nezlobte se na mě, ale slovo řezbovaný je pitomost,“ sdělil Češtině na skřipci nedávno laskavý čtenář. A skutečně, řezbovaný betlém či řezbovaný rám jsou dnes běžnou věcí. Jde zřejmě o záležitost pokroku, protože dříve nic řezbovaného nebylo; byli jenom řezbáři, kteří dělali věci, jimž se potom říkalo vyřezávané. A jak vlastně taková řezbovaná věc vypadá? Podle všeho úplně stejně jako věc vyřezávaná.
Zdá se tedy, že nějaké slovo kolem řezání dřeva najednou zapomnělo na dobré vychování, rozběhlo se do světa a zanechalo v něm spoustu levobočků. Možná někoho trápilo, že je v tom nepořádek: když už je někdo řezbář, měl by přece raději řezbovat než vyřezávat. Proč trpět takový nepořádek, aby se řemeslo jmenovalo jinak než činnost, jež je jeho náplní? Instalatér instaluje, malíř maluje, tak řezbář bude řezbovat a basta.
To dává mnoho naděje na světlou budoucnost. Pokud dostane takový trend více prostoru, budeme zanedlouho žádat o ručně ševcované boty a na míru krejčovaný oblek. Spokojit se s tím, že ševci i krejčí chodí do práce prostě šít, by bylo trochu, jak to říci, pod úroveň.
Zajímavé přitom je, že ačkoli „řezbovaný“ je alespoň na českém internetu slovo relativně frekventované, není tam ani slovo o tom, že by někdo něco řezboval. Zůstává tedy podezření, že se kdosi domnívá, že například řezbovaný betlém se zkrátka prodá lépe než prostě vyřezávaný.
Ovšem k betlémům je třeba se chovat slušně, jinak se nám to rychle vrátí. Co například vedlo ruku cenového kalkulátora jednoho pražského katolického knihkupectví, jež prodává betlém za - podržte se - 666 korun? Čeština na skřipci to považuje za tichou pomstu za řezbování.
