Veřejně a úmyslně

Neříká se to dobře, ale nejvýznamnějším bodem bilance roku 2007 pro Češtinu na skřipci je, že by měla jít do vězení, a to na nejméně 24 hodin, ale také až na 14 dnů. Nebo by měla zaplatit pokutu „od 50 do 15.00 Kč“ (sic!), ať už to znamená, co chce, nebo od obojího kousek.

Napsala totiž v tom roce článek o hraběti Ernestu Kolowratovi a jinde zmínila knížete Karla Schwarzenberga. Provinila se tím proti zákonu 243 ze dne 10. dubna 1920, kterým se mění zákon o zrušení šlechtictví, řádů a titulů (tedy zákon 61/1918 Sb. ze dne 10. prosince 1918, jímž se zrušují šlechtictví, řády a tituly, ať je to přesně).

Chronologicky první z nich začal platit už 43 dnů po vzniku Československa. „Bývalí šlechtici nesmějí užívati svého rodného jména s přídomkem nebo dodatkem vyznačujícím šlechtictví,“ říká. Druhý z nich je z pochopitelných důvodů propracovanější: „Přestupku se dopouští (...), 1. kdo úmyslně a veřejně užívá šlechtických titulů, erbů, řádů, vyznamenání, jež byly zákonem zrušeny, nebo kdo takovým způsobem hledí naznačiti své bývalé šlechtictví; (...) 3. kdo v tisku někomu dává zákonem zrušený titul šlechtický,“ praví jeho šestý paragraf. Problém je samozřejmě s posledním bodem.

Nepřísluší Češtině na skřipci, aby se pletla do řemesla historikům. Snad tento zákon byl v době svého vzniku pro mladý stát přínosem; dnes však je, při vší úctě, hloupý. Co znamená „naznačovat bývalé šlechtictví“? Mají ti, jichž se to týká,  zapomenout i na tituly svých předků? Nebo, jak se takový erb používá neúmyslně? A především, politici mají možná moc člověku přikázat, čím je nebo není; byl jsi továrníkem, už nejsi. Ale aby rozhodovali o tom, kým je – na to jsou krátcí.